Když se až na samém konci televizního interview zeptala moderátorka ministra zemědělství Nekuly, jestli je pravda, že premiér zavelel k široké „de -Agrofertizaci“ nejenom v hospodaření, ale i ve státní správě, odpovídal zprvu vyhýbavě, ale záhy přisvědčil.

Proč se mu nechtělo potvrdit zcela normální personální postup v přelomových situacích, pro nějž máme dostatek příkladů ze vzdálenější či bližší minulosti?

Po světové válce bylo nezbytné provést očistu úřadů a institucí od kolaborantů a zabavit majetek proti česky se chovajícím fabrikantům a buržoazii vůbec.

O tři roky později po vítězství opravdu pracujícího lidu započala důsledná očista od bílých límečků špatného třídního původu, s vyloučením možnosti jejich přijetí do komunistické strany. Tím se před nimi otevřela perspektiva rekvalifikace na dělnické profese, aby poznali, jak tvrdě vydělává i na jejich platy dělnická třída.

V roce 1951 bylo 77 tisíc úředníků „převedeno“ do výroby. Dokonce o hladkém průběhu onoho opatření konaného pod neoficiálním heslem „Povaleči z účtáren do fabrik a továren!“ byl natočen velmi hraný film Pan Novák.

V době normalizace bylo naprosto legitimní, že vítězové nad kontrarevolucí prověřovali doslova každého pracovníka. A ti, kteří se za pražského jara socialismu zpronevěřili a přiznali či dávali veřejně najevo skandální názor, že šlo o invazi, a nikoli o bratskou pomoc spojeneckých vojsk, museli z pozic odejít. A být rádi, že je neposlali do vězení.

Nahradili je jiní, názorově správní – nikoli flexibilní, jak je dvojsmyslně označovali ti, kteří důvěru pozbyli neuváženými postoji, a nezasloužili si proto řídit ani tramvaj.

Za dvacet let poté při zásadní změně poměrů došlo rovněž k personálnímu zemětřesení, a tentokrát k nezakrytě politickému. Ze židlí se museli poroučet nejkřiklavější protagonisté režimu, a to od shora dolů. Ti, co před dvaceti lety projevili flexibilitu, úspěšně ji uplatnili i teď, takže o noci dlouhých havlovských nožů vůbec mluvit nelze.



V dalších třiceti letech docházelo k naprosto přirozenému personálnímu pohybu, který zrcadlil momentální politické obsazení Strakovy akademie.

Předposlední vlna přišla s vítězným hnutím ANO a jeho lídrem. Ten zcela logicky doporučil svým ministrům, aby kádrové posily čerpali z řad odborníků, které ve svých firmách (bývalých) poznal, a jež se už nevešli na volební kandidátku, aby se stali poslanci a rozumně rozhodovali zejména o zemědělských a potravinářských záležitostech.

Jestliže teď se premiér Fiala zachoval stejně jako jeho předchůdci, nemá se za co stydět. Naopak by měl vládní snahu po očistě výrazně zpopularizovat. Nejenom Oddělení propagandy a agitace při Ústředí SPOLU, ale i tiskový odbor vlády by měl připravit soubor propagačních prostředků.


Na začátek by stačilo inspirovat se třeba v porevolučním Rusku.
Vydali tam plakát, znázorňující V. Lenina, jak očišťuje zemi od špíny carského režimu.


Po nahrazení Lenina prof. Fialou, nahrazení Ruska Českem a výměně buržoustů, fráterníků a cara za štěnici Agrofert, stačí už jenom lehce pozměnit doprovodný text. Co říkáte?



Měli by si pospíšit. Ono se to nezdá, ale čas je neúprosný, a de - SPOLU PIR/STANIZACE
jednou na dveře také zaklepe.