Jistěže ano, odpovídá známé rčení, jímž obvykle charakterizujeme nečekané situace, do kterých se dostaneme. Mezi takové patří třeba horká chvilka, kdy po vystátí hodinové fronty na úřadě si musíte dát před okénkem otočku.

Protože namísto občanky jste si omylem vzali řidičák, a ten je vám tady houby platný.
Anebo třeba Chaplin, když uklouzne na slupce banánu, kterou předtím hodil na zem. Je to hezká škodolibá hloupost.

Také v novinách, ale i na portálech dochází k obdobným spojením (nebolestivým jako při pádu kvůli slupce), a mediální konzument se pak buď popadá za břicho, anebo je mu trapně.

To druhé třeba v případě, že vedle článku o smrtícím řádění covidu začne vyskakovat banner prezentující pohřební služby s širokou obrazovou nabídkou rakví – hezky otevřených s polstrováním i bez, jakoby budoucímu nebožtíkovi vnitřek nebyl šuma fuk.



Některá média "nečekají", až se sama ocitnou v pozici více či méně úsměvného příkladu, jak život dělá hlouposti, a naopak dávají prostor čtenářům, aby takové situace z dění kolem sebe prezentovali.



Někdy je ovšem umístění různých informací na jedné stránce velmi trefné. Třeba ve čtvrtek, kdy se na jednom portálu (konkurenčním, s prominutím - tento z Economie nic podobného „nenabídl“) pod článkem o úzké spolupráci Slovenska s NATO ohledně ukrajinské krize, objevilo zřejmě komerční sdělení.


Když si text pod obrázkem dole dáte do souvislosti s titulkem článku nahoře, je to docela trefná „nevyžádaná“ glosa, že Praha, tedy Česká republika by měla Slovensko následovat. Prostě se pochlapit a nabídnout alianci ještě užší využití našich vojenských schopností.

To už ovšem příklad života tropícího hlouposti není.