Vladimir Putin se musel v pátek popadat za břicho hned dakrát - nejdřív to bylo po zjištění, jakými "krutými" sankcemi ho chce EU, USA a další zastavit v expanzi na Ukrajinu.

Pak se smál znovu, když vyšlo najevo, jak „účinná“ pomoc vojenským materiálem Ukrajině přichází z Evropy.

Konkrétně od nás. Jde o onu slavnou munici, která by se pro neupotřebitelnost v naši armádě musela jinak zlikvidovat, anebo prodat obchodníkům, kteří ji podivnými kanály dopraví do konfliktního třetího světa.

Zdálo se, že munice skončí na Ukrajině, kde se může hodit při případném ruském útoku, který však díky americkým předpovědím dokonce dne, kdy se uskuteční, a nestalo se tak, kdekdo pokládal za málo pravděpodobný.

Rusové nejsou blázni, zaznělo z pražského hradu, nefrustrujte nás zneklidňujícími varováními, žádal na Američanech ukrajinský prezident.

Došlo na nejhorší. Šílenec – ve změněné rétorice českého prezidenta – rozpoutal válku.

„Nenechte nás v tom samotné,“ zní teď mimo jiné z Kyjeva. A když už nechceme, neboť se to jaksi nenosí, pomoct oficiálně vojensky, a ani to nenavléct jako kontingenty poradců či nevládních dobrovolníků, tak ve „svaté válce „ - poněkud jiné než kdysi – dnes boji Ukrajince proti Rusovi, a nikoli snad společného boje obou národů proti německým fašistům – byla by aspoň ta munice zapotřebí.

Jenomže měsíc po velkolepém ohlášení pomoci a 25 dnů po jejím stvrzení smlouvou s druhou stranou, je munice stále ještě v Česku!

Proč?



Cožpak nemělo být pro ministryni obrany a ministra dopravy spolu s ministrem vnitra větší prioritou než nějaký pandemický zákon, zajištění přepravy materiálu na Ukrajinu?

Nebo, že by za skandální průtahy mohla druhá strana, a přitom vyčítá spřáteleným zemím malou pomoc?

Jak to je, nikdo říct nechce. Ale je to Kocourkov. Trestuhodný. Padni, komu padni.