Vědecky jest doložerno, že i sebechytřejšího člověka dokáží závadové informace po čase rozkolísat a přimět k tomu, aby se přeorientoval na špatné ideje, které jsou mu záměrně předkládány jako správné.


Aby se to dít nemohlo, nebo jen v minimální míře, bylo v minulosti úkolem speciálních úředníků v institucích různých názvů, to podle momentálních režimů. Obecně se tomu říkalo cenzura, a osoba, která ji vykonávala, byl cenzor.

Za Rakouska-Uherska, ale i třeba v carském Rusku a později za sovětské éry, stejně tak jako u nás za první republiky i v komunistickém režimu se cenzor měl co otáčet. Tužkou škrtal z rukopisů celé odstavce, věty i slova, anebo „zarazil“ komplet článek, a to ještě předtím, než se noviny začaly tisknout.

Před více než půl stoletím u nás došlo při poblouznění závanem demokracie s vidinou socialismu s lidskou tváří k dočasnému zrušení, přesněji k přerušení cenzurování tisku, rozhlasu a televize, takže se mohla objevit i takováto karikatura. Dnes by pasovala jako ulitá, že?



Poté opět cenzura na dvacet let rozkvetla k radosti politického vedení, avšak za cenu nezměrného vypětí jejich vykonavatelů. Když jim přesto něco uteklo, byl to velký či menší malér, a cenzor si pak obyčejně vylil zlost dodatečně na autorovi a možná i na šéfredaktorovi, pokud nebyl chráněncem vládního činitele.



V Rusku a v některých postsovětských zemích je tomu tak doposud, jak ukazuje nedávná karikatura z Uzbekistánu o zavírání úst novinářům.



U nás se nic takového - ve smyslu cenzury článků v tištěných médiích či v jejich webových mutacích, anebo zásahů do obsahu internetových portálů – nedělo, vyjma mazání tzv. diskusí pod nimi, čímž editoři hlídali naplňování litery zákona ve svobodných médiích.

Někdejší profese poctivě makajícího politického cenzora, který by odhalil a „vyhodil“ každý jinotaj, anebo nechal zabavit celé vydání, či dokonce dal nadřízeným podnět, aby vydávání novin zcela zakázali, nebo přerušili, už neexistuje.

Takovou vládní instituci nemáme. Zato máme nevládní NIC. Ta šmahem vygumuje určité portály.



Ale zklidněme hormony a šetřeme velkými slovy o mediálním * ÚTISKU. Sto webových médií zatím "vymazáno" nebylo, aby tím NICkové umořili osla, za něhož čtenáře považují.

(*UTISK - zkratka názvu normalizačního cenzurního orgánu - Úřadu pro tisk a informace)