Ve Sněmovně se opět odehrálo divadlo, které už nelze považovat za obvykle předváděnou komedii, ale za tragikomickou frašku. Debatovalo se totiž o rozpočtu, o kterém se už předem vědělo, že stejně platit nebude, že všechno, téměř všechno, bude muset být v realitě jinak.

To je jasné všem, přesto však Stanjurovo vypiplané znění, tedy vlastně proškrtaný prapůvodní rozpočet ještě ministryně Schillerové, měl být schválen. Musel být schválen. Aby jednatřicátého března skončilo nevídaně dlouhé provizorium

To ovšem ani být nemuselo, kdyby se od začátku roku jelo podle rozpočtu projednávaného ještě starou Sněmovnou.

Později by se rozpočet novelizoval o ony netupé osmdesáti miliardové škrty a zahrnul by i nezbytné výdaje dřív netušené nikým, i náklady na mírnění následků drahoty - už ne Babišovy, ani Fialovy, ale Putinovy drahoty, jak ji v televizi označil zlatoústý ministr dopravy.

Jenomže vláda tohle z čistě politického hlediska dopustit nechtěla. To tak, aby po volbách ještě platily Babišovy noty!


Po pár týdnech škrtání šel návrh do sněmovny a dostal se do dalšího kola.

Takže teď se schvalila verze, ta už je ze Stanjurovy dílny, jako oficiálně dfefinitivní – aby byl prostě pokoj – a prezidet ji mohl podepsat, což slíbil s výhradami udělat.

Ale hned druhý den se přistoupí k přípravám novelizace, tedy k překopání rozpočtu, který by odpovídal – doufejme – nepěkné realitě a jejím potřebám.

Není to ale zbytečně komplikované, nebylo možné si aspoň jeden mezikrok odpustit?

Vyloučeno! Co by bylo s politikou? Takhle mohla aspoň proběhnout bouřlivá výměna názorů nad mrtvým rozpočtem, jak jej někdo moudrý nazval.

Když už je rozpočet dokonce ještě dvacet dnů před aprílem schválený koaličními poslanci i státovornou částí opozice, je možné si s ulehčením říct: Už ho máme! Nebožtíka. A teď z něj uděláme juru. Pokud tu ovšem vytryskne živá voda.


-BÉDO, TOHLE ASI NENÍ FUNEBRÁK Z FILMU S BURIANEM?

-NE, TOHLE JE FUNEBRÁK STANJURA V KOMEDII S ROZPOČTEM