Od hlídání přiměřeného zisku - Stanjurova údajného biče na prodejce PHM z rodu pumpařů od „Zlaté podkovy“, kteří si mastí kapsy vysokými maržemi z vyšponovaných cen - nějaké zázraky nečekejme.

Bude to stejně účinné, jako kdyby potravinářská inspekce chodila po prodejnách masa a slovy o přiměřenosti zisku a uvědomělém chování apelovala na řezníky, aby šli s cenami dolů.

To by se inspektoři mohli od řezníků dočkat i nepřiměřené reakce sekerou, doprovázené argumentem, že i za tržní prostředí se přece v listopadu 89 cinkalo klíči - tak proč se teď vracet až k socialismu s lidskou tváří?

Někteří pumpaři by možná ceny rapidně snížili, to by ovšem na ně musel Stanjura poslat nějaké bouchací komando, a takovým ministerstvo financí jistě nedisponuje a Zásahová jednotka celníků má dost jiné práce s pašeráky, než aby po nocích domlouvala prodejcům na benzínkách.

Ale když už se Stanjura do takové uvědomovací akce pustí, měl by to provádět citlivě a s mírou.



Při přehánění by se totiž mohlo stát, že na empatické chování pana ministra vůči řidičům by nakonec doplatila státní kasa. Pohonné hmoty by sice byly za „lidovku“, jako za Husáka, jenomže výběr za spotřební daň a z DPH by byl přiměřeně tomu malý.

A to snad chceme? Tedy, to snad chce ministr?

Z hlediska státního zájmu by měl naopak být rád, že z vysokých cen DPH vybere vysoké daně, a navíc mu další miliardy přihraje inflace. Vykašlat se na řidiče, to je ta správná cesta. Měli by se chovat přiměřeně době. Nejezdit a radovat se z rapidního snížení. Uhlíkové stopy.

To naši pra-pra-prapředci měli fištróna a přicházeli s účinným řešením podobných situací nabídkou možnosti alternativního pohonu tehdy ještě třístopého vozidla.