Vyzradila ministryně Černochová tajný projekt základny?
Ministryně Černochová to teď schytává ze všech stran. I z některých vládních partají, vyjma té své „rodné.“ ODS chlácholivě uklidňuje, že ohledně základny zatím jde jen o podnět k diskusi.
To vládní piráti jsou proti základně rovnou, ANO a SPD rovněž. Nevadí jim, že by byla americká, ale že nějaká by tady byla vůbec - máme spoléhat především na sebe a na jistotu, kterou je pro nás NATO.
Překvapivé bylo i to, jak ministryně svoji vizi základny oznámila na plná ústa.
Přitom takové důležité, a v počátku by to měly být snad i tajné věci, se nesdělují přes obrazovku, ale tichou diplomatickou cestou. Ovšem až po rozhodnutí vlády, jemuž předchází tzv. „oťukávání“ terénu a sondování možného stanoviska země, jejíž kontingent k nám chceme pozvat.
Takto ministryně zjevně nepostupovala, a proto americká strana zůstala stát s otevřenými ústy a reagovala natolik obecně, jako kdyby ministryně hovořila o koze a Američané o voze.
Možné však je, že Jana Černochová svým výrokem chtěla odstrašit Putina od jeho příštích choutek pokračovat s denacifikací i u nás – to by pak mohl narazit na americké vojáky, a do války s Amerikou by si jistě netroufnul.
Nabídka ministryně Černochové ale nezapadne. Plánovačům Pentagonu nedá spát rozlousknutí oříšku, zda výhodnější je mít novou základnu ve Finsku, odkud je to do Petrohradu kousek, a do Moskvy ani ne 1000 kilometrů, anebo u nás, dvakrát daleko od Kremlu.
Nutno však zdůraznit, že předběžné ústní pozvání Jany Černochové americké armádě, aby nás ochránila před možným východním agresorem, je počinem ze zcela jiného soudku, než zvací dopis v osmašedesátém sovětské armádě, která nás měla zachránit před údajným vnitřním rozkladem a přičleněním k imperialistickému západu.
Iniciativa členky vlády by se však neměla zlehčovat jenom proto, že paní ministryně se řídí zásadou, že co na srdci, to na jazyku. A nikoli alibistickým: Mlčeti-zlato.
Rovněž to ovšem mohlo být tak, že základna je na spadnutí a ministryně poletí do USA domluvit konkrétní detaily. Po silném nutkání pochlubit se občanům, co všechno pro ně vláda dělá, se ministryně neudržela, a - aniž by vyzradila státní tajemství - vydávala skutečnost za přání.
(ZDE ohlas důležité vojenské složky)
To vládní piráti jsou proti základně rovnou, ANO a SPD rovněž. Nevadí jim, že by byla americká, ale že nějaká by tady byla vůbec - máme spoléhat především na sebe a na jistotu, kterou je pro nás NATO.
Překvapivé bylo i to, jak ministryně svoji vizi základny oznámila na plná ústa.

dv
Takto ministryně zjevně nepostupovala, a proto americká strana zůstala stát s otevřenými ústy a reagovala natolik obecně, jako kdyby ministryně hovořila o koze a Američané o voze.
Možné však je, že Jana Černochová svým výrokem chtěla odstrašit Putina od jeho příštích choutek pokračovat s denacifikací i u nás – to by pak mohl narazit na americké vojáky, a do války s Amerikou by si jistě netroufnul.
Nabídka ministryně Černochové ale nezapadne. Plánovačům Pentagonu nedá spát rozlousknutí oříšku, zda výhodnější je mít novou základnu ve Finsku, odkud je to do Petrohradu kousek, a do Moskvy ani ne 1000 kilometrů, anebo u nás, dvakrát daleko od Kremlu.
Nutno však zdůraznit, že předběžné ústní pozvání Jany Černochové americké armádě, aby nás ochránila před možným východním agresorem, je počinem ze zcela jiného soudku, než zvací dopis v osmašedesátém sovětské armádě, která nás měla zachránit před údajným vnitřním rozkladem a přičleněním k imperialistickému západu.
Iniciativa členky vlády by se však neměla zlehčovat jenom proto, že paní ministryně se řídí zásadou, že co na srdci, to na jazyku. A nikoli alibistickým: Mlčeti-zlato.
Rovněž to ovšem mohlo být tak, že základna je na spadnutí a ministryně poletí do USA domluvit konkrétní detaily. Po silném nutkání pochlubit se občanům, co všechno pro ně vláda dělá, se ministryně neudržela, a - aniž by vyzradila státní tajemství - vydávala skutečnost za přání.
(ZDE ohlas důležité vojenské složky)