O půlnoci z Velkého pátku na Bílou sobotu se tradičně mají otevírat skály a nabízet veřejnosti ukryté poklady. Kdo by ale dneska takovým „povídánkám“ věřil.

Staré truhlice plné zlaťáků, šperků a drahých kamenů jsou už dávno fuč.

V době spolehlivého bankovnictví se poklady ukládají do sejfů a peníze jsou více méně virtuální záležitostí.

Kdyby si někdo na horší časy zakopal v parku třeba i plný pytel platebních karet, a potom o Velký pátek by se země rozestoupila, o nic by nepřišel. Náhodnému chodci by karty bez znalosti PINu byly na nic. Takový danajský poklad by skončil v popelnici, v té správné, na plasty.

Přesto se našlo nemálo těch, kdo před půlnocí za pokladem vyrazili.

Důležité bylo správně si vytipovat místo, kde by poklad mohl být. Přiměřenou rokli či skálu, a to poněkud stranou, aby se prostor před ní nestal parkovištěm pro další čekatele na zázrak, protože pak by mohlo dojít k mele o poklad.

Také si zájemci museli dát pozor, aby si rokli nespletli s dírou výkopu pro nějaké potrubí. V ní by našli, kdo ví, co, vedle lahví třeba i peněženku – ale prázdnou, odhozenou nějakým chmatákem po výkonu přestupku.



Pravděpodobnost, že se stanete šťastnými „nálezci“ pokladu, je ovšem velmi mizivá.
Ale za půlnoční výlet přesto stojí. Zůstává totiž naděje na zbohatnutí, anebo alespoň na získání svým způsobem příspěvku k překonání energetické chudoby a babiškovsko-fialovsko-putinské drahoty.

Ale POZOR! "Nález" pokladu ještě neznamená, že jste teď automaticky jeho vlastníky. Kdepak. Může se stát, když vás někdo uvidí, třeba majitel pozemku, že se bude chtít s vámi o nárok na poklad soudit. Správně byste měli poklad neprodleně nahlásit. Jisté je jen jedno, nárok na nálezné. Deset procent z hodnoty (pokladu), a ještě z něj zaplatíte daň z příjmu!



Ale co! Adrenalin z půlnočního napětí i neomračující nálezné, anebo vůbec nic, pokud se před vámi zem nerozestoupí, patří k nevšedním zážitkům, za jejichž inscenované náhražky (film "Hra") účtují specializované agentury nehorázné sumy.

Byli jsme nenápadně v patách manželské dvojici Liduš a Bédy, kteří se rozhodli jít pokladu „naproti.“

Budou mít štěstí?

Anebo opět ne, jako dycky? A proto se zařeknou, že letos to sice bylo jubilejně potřicáté, co si vyrazili (s prázdnou, a také se s prázdnou vrátili), ale příště už zůstanou doma. Budou koukat radši na televizi. Ta jim z bohaté truhlice starých skvostů jistě nějakou perlu vydá.

Uvidíte...




Tak v úterý hezky šupajdit na obecní úřad, a poklad nahlásit.

Anebo ne? Vydrží vaše svědomí tu tíži?