Odborářský prezident by měl na koho navazovat
Odborový předák by byl výtečným nástupcem stávajícího prezidenta, který to dal veřejně najevo cudným polibkem prostřednictvím obrazovky. Nový prezident by navázal na kritický přístup k velkokapitálu a uplatňoval by sociální rozměr úřadu.
Není žádných pochybností, že padesát tisíc podpisů pro svoji nominaci lehce získá. Sice mu lidové masy familiárně neříkají „táta odborářů“, jako někdejšímu předákovi Falbrovi, ale autoritou je uznávanou.
K tomu přispívají i jeho vynikající řečnické schopnosti. Ani generál se mu nevyrovná, dřívější premiér už vůbec ne. Senátor ten ano, ale nikoli v razanci. Mluví sice jako kniha, avšak jeho oblíbenost mezi lidmi je malá, kdekdo jeho vemlouvavý tón nepatřičně zaměňuje za slizkost.
Z předáka zaměstanaců, pokud jej sledují lidé zatím jen v televizi, a musí si ještě na jeho velké předvolební mítinky počkat, mají hřejivý pocit, že právě on je jejich zastánce v těžkých časech, které prožíváme.
Nemyslí si to samozřejmě ti, kteří nepracují jako zaměstnanci nebo drobní podnikatelé - těch však není ve společnosti většina, a proto jejich hlasy oželet lze, respektive o ně Středula stát ani nemusí.
Pokud se prezidentem stane, což lze s jistou mírou optimismu očekávat, vyvstane ovšem problém, koho do čela odborů?
Je zřejmé, že je nenahraditelný, mezi odboráři se dosud nenašel nikdo aspoň přibližující se jeho schopnostem. Být tomu tak, jistě by se na sjezdu postavil předsedovi jako protikandidát.
Řešením svízelné situace by mohla být inspirace praxí šedesátých let, kdy prezident byl současně šéfem komunistické strany. Teď by prezident mohl být zároveň předsedou odborů.
Śéf centrály (odborové) by se mohl zapsat do dějin zemí koruny české tím, že po Antonínu Zápotockém by se stal druhým „odborářským“ prezidentem, tak jako K. Gottwald se de facto stal druhým dělnickým prezidentem po Masarykovi, který se v mládí učil poctivé kovařině než zběhl na studia a k politice.
Podle zdroje je prý pyšný na to, jakého slavného odborového předchůdce by po zvolení měl.
Je mu jasné, že v dnešní, jiné době, se mu nedostane takových poct jako A. Z., aby nějaký důl nesl jeho jméno (Důl J. Středuly) nebo se po něm přejmenovala klíčová dopravní tepna v Praze ( jako dříve Most Zápotockého), ale chce se do historie zapsat jinak.
A rovněž inspirován Zápotockým jako spisovatelem – autorem děl Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem, Barunka.
Nepůjde však o žádné plagiáty, o čemž svědčí i zamýšlené názvy knih: Vstanou noví, Záře. Třetím titulem by mohla být buď Alenka, nebo Mirunka. Podle toho, zda bude pojednávat o dětství političky opoziční nebo senátorky za koalici.
Není žádných pochybností, že padesát tisíc podpisů pro svoji nominaci lehce získá. Sice mu lidové masy familiárně neříkají „táta odborářů“, jako někdejšímu předákovi Falbrovi, ale autoritou je uznávanou.
K tomu přispívají i jeho vynikající řečnické schopnosti. Ani generál se mu nevyrovná, dřívější premiér už vůbec ne. Senátor ten ano, ale nikoli v razanci. Mluví sice jako kniha, avšak jeho oblíbenost mezi lidmi je malá, kdekdo jeho vemlouvavý tón nepatřičně zaměňuje za slizkost.
dv
Nemyslí si to samozřejmě ti, kteří nepracují jako zaměstnanci nebo drobní podnikatelé - těch však není ve společnosti většina, a proto jejich hlasy oželet lze, respektive o ně Středula stát ani nemusí.
Pokud se prezidentem stane, což lze s jistou mírou optimismu očekávat, vyvstane ovšem problém, koho do čela odborů?
Je zřejmé, že je nenahraditelný, mezi odboráři se dosud nenašel nikdo aspoň přibližující se jeho schopnostem. Být tomu tak, jistě by se na sjezdu postavil předsedovi jako protikandidát.
Řešením svízelné situace by mohla být inspirace praxí šedesátých let, kdy prezident byl současně šéfem komunistické strany. Teď by prezident mohl být zároveň předsedou odborů.
Śéf centrály (odborové) by se mohl zapsat do dějin zemí koruny české tím, že po Antonínu Zápotockém by se stal druhým „odborářským“ prezidentem, tak jako K. Gottwald se de facto stal druhým dělnickým prezidentem po Masarykovi, který se v mládí učil poctivé kovařině než zběhl na studia a k politice.
Podle zdroje je prý pyšný na to, jakého slavného odborového předchůdce by po zvolení měl.
Je mu jasné, že v dnešní, jiné době, se mu nedostane takových poct jako A. Z., aby nějaký důl nesl jeho jméno (Důl J. Středuly) nebo se po něm přejmenovala klíčová dopravní tepna v Praze ( jako dříve Most Zápotockého), ale chce se do historie zapsat jinak.
A rovněž inspirován Zápotockým jako spisovatelem – autorem děl Vstanou noví bojovníci, Rudá záře nad Kladnem, Barunka.
Nepůjde však o žádné plagiáty, o čemž svědčí i zamýšlené názvy knih: Vstanou noví, Záře. Třetím titulem by mohla být buď Alenka, nebo Mirunka. Podle toho, zda bude pojednávat o dětství političky opoziční nebo senátorky za koalici.
koláž: dv