Anebo když ne totéž doslova, tak alespoň velmi podobně. Dovedeme si představit, že Adolf Hitler po dobytí Paříže by se postavil před Eiffelovku a do mikrofonu poděkoval wehrmachtu za skvělou práci?

To jistě ano, to by říci mohl, když se 23. června 1940 procházel s generalitou pod věží, podobně jako v březnu 39 zíral z okna pražského hradu dolů na podmaněné město.



Ale teď si představme, že by v té Praze kromě poděkování důstojníkům ještě prostřednictvím prezidenta Háchy, neboť do října už Prahu nenavštíví, popřál protektorátním občanům všechno nejlepší k osmadvacátému říjnu.

A v Paříži, protože je v ní jen na skok, a 14. července už dávno bude v Berlíně, by poblahopřál Francouzům k výročí pádu Bastily 14. července 1789, jímž začala éra volnosti, rovnosti, bratrství.



Zřejmě by musel zešílet, nebo být absolutním králem cyniků, kdyby něco takového řekl.

Ale Vladimir Putin je cynikem ještě absolutnějším, když jedním dechem zmiňuje denacifikaci Ukrajiny prováděnou ruskou armádou a zároveň přeje jejímu lidu k devátému květnu, k vítězství nad fašistickými agresory.



Inu, nepředstavitelné se stalo skutkem. Jako leccos v Rusku za posledních 100 let.