Maršálové Koněv a Jeremenko tu stáli jako živí, což je však z vědeckého hlediska vyloučené, takže mohlo jít o hologram, anebo o zrakové a ušní šálení pozorujícího občana. Patrné s proruskou orientací.

Co bylo vidět a slyšet?

Maršál Andrej Jermenko bojového druha Ivana Koněva objal a srdečně mu popřál.

-S prazdnikom, Ivane. (Česky něco jako: blahopřeji k svátku, míněno státnímu.)

-S prazdni…ale proč mi Andreji přeješ už dneska? Oslavy na Rudém náměstí jsou přece až zítra.

- Beru to podle Prahy, kterou jsem osvobozoval – vlastně podle vědeckého zjištění tamní radnice ani neosvobozoval, protože Pražáci se o to prý postarali sami s Vlasovci, a proto slaví konec války po evropejsku (česky: evropsky), osmého. Tak já tedy taky. I když takové novoty mi nesedí.

- Ty si tak stěžuj. Tobě nechali v Praze celou dlouhou ulici, čestným občanem jsi stále. Ale já? Mě právě ze seznamu vyškrtli, a víš přece, jaký cirkus byl s mojí sochou. Prý ji dají na důstojné místo. Nevěřím jim ani slovo.

A přitom takový nevyužitý plac existuje na Letné, už šedesát let. Po Josefu Vissarionoviči, dej mu pan Bůh věčnou slávu

- Zřejmě tam postaví hotel nebo univerzitu jako máme u nás na Leninských horách v Moskvě.

-Kdepak, oni tu moji sochu dají někam do sklepa nebo ji dokonce rozřežou a semelou na písek. Takové potupy ses Andreji nedočkal, měl jsi štěstí, protože ti žádnou sochu vděční Pražané ani nepostavili. Jakoby už tenkrát váhali, zda si je opravdu osvobodil ty, anebo ten zrádce národa Vlasov.

Jo, to se tak někdo uměl narodit..

-Narodit? Vždyť jsme oba přišli na svět za báťušky cara - dej mi pán Bůh věčnou slávu -, tak co?

-Jenomže ty na Ukrajině, Andreji, ale já v Rusku! Na tebe si teď netroufnou, tobě tu Jeremenkovu ulici nechají na, na..

-Na věčné časy, a nikdy jinak?

(Kohout zakokrhal, duchové maršálů se vytratili.)




* * * * * * * *

Keep Smiling!