Důsledkem vládních úvah, které však dostávají reálnou podobu, je i úprava týdenního programu premiéra. Třikrát má v diáři poznámku: Kb, tr.

Není to nic jiného, než na kbelském vojenském letišti prováděný nácvik pilotování ultralehkého vrtulníku vzorových ekologických parametrů. Klasický fosilní pohon vrtulí může být doplněn či nahrazen pohybem pedálového ústrojí ovládaného nohama pilota. Naposledy vrtulník použil premiér Babiš vloni před volbami.

Od premiéra to není volnočasová aktivita prováděná v pracovní době, jaká by se dala předpokládat od jeho zhýčkaného miliardářského předchůdce.

Je to příprava na tzv. - nehezky označované a otrockým překladem převzaté od Američanů - vládní rozhazování peněz z vrtulníku. Čímž je míněna sociální podpora každému, bez ohledu na potřebnost či nepotřebnost, což vládní propaganda západních zemí kvůli sociálnímu klidu odráží tvrzením, že „potřebný je každý.“

Koalice SPOLU a PIR/STAN se ještě před vstupem do Strakovky dušovaly voličům, že pokud se ukáže nutnost občanům finančně vypomoci, vláda pomůže.

Ovšem na rozdíl od furiantského Babiše, který nehleděl, komu rozdává z peněz, které jsou beztak na dluh, bude tak činit cíleně. Adresně, nikoli celoplošně.

Teď, kdy se zdražení energií dotkne citelně už každého, vláda rovněž pomůže. Chystá speciální sazby, nižší než tržní. A zbytek, do výše těch nových strašných, „zacáluje.“ Z půjčeného.

Přitom však vláda neopouští ideu, s níž volby vyhrála, že pomoc bude cílená.
Ano. Cílená, celoplošně. Adresně, na každou adresu v zemi.



Jak to píše Babiš v Pamětech rozhazovače?

„Po vystoupání do kýžené výšky cuknout lanem, pytel se rozváže, koruny se posypou: padni, kam padni. Po vyprázdnění přistát, “natankovat“, vysypat – a znovu systematicky opakovat až do chvíle, kdy preference opět porostou. „

Tak jo, intelektově to zvládnu. Ale co žaludek?

Nezvedne se mi, když jsem se dosud zapřísahal, že na tohle ho rozhodně nemám?