Nutno předeslat, že takto formulovaný výrok z úst někdejšího prezidenta Reagana nikdy nezazněl. Lze jej však použít v alternativním předpokladu, že by R. Reagan dosud žil, a sledoval tříměsíční dění na Ukrajině.

S notnou dávkou bojovnosti by kvitoval s povděkem, že Amerika se zbavila ruského přítelíčkování a znovu jde v jeho šlépějích.

Jestliže jemu se před pětatřiceti lety podařilo uzbrojit Sovětský svaz natolik, až to Gorbačov „položil“, ale po zmátoření se Rusko k imperiálním choutkám znovu vrátilo, tak teď má Amerika a Západ exklusivní možnost Rusko dorazit. A nota bene nepřímo, přes „prostředníka“, jehož Moskva sama západu de facto vnutila.

Washington používá podobné, ne-li stejné taktiky jako on, Reagan. Zásadní je Rusko vlastně „uzbrojit“ dodávkami zbraní Ukrajině, aby časem nebylo schopné držet krok a doplňovat vlastní vojenskou techniku, ani zajistit týl.

Už teď začíná Ukrajina mít v některých zbraních početní, ale i technologickou převahu.

A navíc k tomu bojiště se stává i vítanou laboratoří moderního vedení války, což si vojenští teoretici nezakrytě pochvalují, protože tam je to doopravdy, nejen "jako", a šťáva tomu nechybí. Není to také v nějaké "tramtárii", jak se v posledních desítkách let válčilo, v extrémních podmínkách, ale v klasickém evropském válčišti, jak tomu bývalo oddedávna. .

Novo–reaganovské uzbrojování má jen jeden háček, nejde o válku studenou, jako za Reaganovy éry, ale o velmi horkou. Ovšem bez amerických hochů v přední linii.

Avšak, proč také? Stačí přece „jenom“ chrlit zbraně pro Kyjev.

Ukrajina sice bude z Reaganova hlediska – no dobře, tak z jeho hlediska ne, protože tu už delší čas opravdu není a nebylo by férové mu něco podsouvat – tedy i z pohledu současného Bílého domu bude Ukrajina sice napadrť (ovšem MY ji znovu postavíme na nohy, to máme vyzkoušené historicky odjinud), ale zato Rus, když nebude rovnou na kolenou, tak bude, sakra, slaboučký.

Zlatá válka! Anebo, ne?