Premiér se pravděpodobně cítil poněkud trapně, když po vele chvále od nejvyššího úředníka NATO Stoltenberga za příkladné zásobování Ukrajiny zbraněmi, musel jako pravdomluvný přiznat, že nám už došly, dál už nemáme co posílat.

Tedy došly ty staré, bez nichž by se naše armáda beztak obešla - a jiné na rozdávání nemáme, protože těch je tak akorát, a na další, nutné pro vlastní potřebu, vypisujeme tendry s dodáním v příští pětiletce.

Ano, podle Fialova vyjádření, je nám najednou bližší košile než kabát.

Premiér, ačkoli jako snad jediný z politiků EU a NATO řekl už v únoru nahlas, že „jsme ve válce“, a bylo zřejmé s kým, což si nedovolil tvrdit Biden, ani Macron či Scholz, teď škudlí.

Přitom je zřejmě, že ty zbraně vlastně nepotřebujeme, když jsme nevytáhli proti Rusku, a dělá to za nás svým obranným bojem Ukrajina.

To si premiér nepoložil otázku, jak by to asi dopadlo, kdyby se stejně jako my, zachovali ostatní a dali by Ukrajincům Stopku?

To by nakonec vykrvácela Ukrajina. A ne, aby naopak Ruská armáda byla zdecimovaná výkvětem západní zbrojní techniky a zbyly by jí funkční už jenom jaderné zbraně a dělobuchy.

Doufejme, že Petr Fiala se s odmítnutím dalších dodávek jenom nešťastně uřekl a hned po návratu z Bruselu domluví se stranickou kolegyní Černochovou částečné odzbrojení naší armády za účelem poskytnutí zbraním potřebnějším.

Přitom však původně slíbená náhrada za dodávky, nabídka na našem území vycvičit ukrajinské vojáky, by realizována být přesto měla. Máme k tomu ideální předpoklady jak po teoretické, tak praktické stránce.

Stačí přeložit do ukrajinštiny výcvikový manuál.



Cvičení pak mohou být prováděna v objektech kasáren nevyužitých od doby po totální redukci početního stavu české armády souvisejícího s její profesionalizací.