Jakmile se předseda Senátu Vystrčil dozvěděl, že prezident Zeman chce na ministru spravedlnosti Blažkovi expertní stanovisko ve věci sabotáže, rozklepal se.


Mělo jít o to, zda překotná snaha některých politiků zbavit Zemana během hospitalizace pravomocí, nenaplnila skutkovou podstatu ohavného činu.

Jednou to muselo přijít, řekl si. Tak dlouho dusil v sobě pocit viny velezrady, až to vyhřezlo ven.

Chviličku pomýšlel na nejhorší, jako ne důstojník však nakonec řešení palnou zbraní nezvolil.

Pustit si v senátní kuchyňce plyn odmítl rovněž. Je to příliš draze vykoupená komodita, než aby otočil knoflíkem a dýchal Putinův krvavý gaz plnými doušky.

„Zavolejte mi Stříže,“ požádal sekretářku. „Ano, toho Igora, toho nejvyššího.“

„Pane doktore, chtěl bych do vašich rukou, ehm, vlastně ne do rukou, ale do uší, učinit jisté, jisté decentní doznání.“

Za půl hodiny už zazněla z úst předsedy Vystrčila klíčová slova:

„Plně doznávám, že jsem stál v čele zločinecké skupiny, jejímž sabotážním cílem bylo zbavit Miloše Zemana předčasně funkce.

Moje osobní zištná pohnutka byla vedena snahou přisvojit si prezidentův jadrný notebook…“

„Moment,“ přerušil Vystrčilovu spontánní výpověď Nevyšší Stříž, „ ale pan prezident přece žádný jaderný kufřík s odpalovacím notebookem nemá jako Putin, Macron nebo Biden. Nemýlíte se?“

„Ale já mluvím o jadrném notebooku, co tam má uloženy všechny vulgarismy a sprosťárny, které používá. Já jsem totiž slušný člověk, a tak jsem si chtěl rozšířit obzor i tímto směrem.“

Stříž nevěřícně polkl.

„Kde to mám podepsat?“ zeptal se Vystrčil.

„ A chcete mě poslat do vazby? Jestli ano, tak musím kvůli imunitě spěšně zařídit, aby v Senátu odhlasovali mé vydání..“

Asi bych se měl neprodleně obrátit na ministra zdravotnictví, aby zařídil odborné vyšetření předsedy Vystrčila, pomyslel si Stříž.

Ale byl by už druhý. Před ním Válkovi sdělil obavy o duševní zdraví prezidenta kolega Blažek kvůli sabotážní mánii.