Možná, že slyším, jak se říká, trávu růst, ale nechtěl bych, aby se jména pirátských europoslanců Markéty Gregorové, Marcela Kolaji a Mikuláše Peksy objevila napsaná křídou či sprejem s přídomkem „zrádci.“

Zrádci národních zájmů. Byl by to totiž stejný, anebo přinejmenším podobně politování hodný exces, jako když se v srpnu 68 psala na zdi a ohrady jména Kolder nebo Švestka.

Ti politici z osmašedesátého byli vyvrženi jenom proto, že slepě nehájili pseudonárodní zájmy tzv. obrodného procesu, který se snažil zavést v ČSSR nevědecká společenská specifika. Cílem socialistické revoluce přece nemělo být vybudování nadstandardních podmínek v jedné ze zemí tábora socialismu, ale vybudování standardních rovných podmínek v každém z těchto států. To ovšem ne všichni u nás chápali, či chápat chtěli, a politiky s pevnými postoji, jež se opřeli o bratrskou podporu, málem kamenovali.

Toto se zmíněným europoslancům nesmí stát jenom proto, že byli zásadoví k Evropě jako celku, když hlasovali proti uznání jaderné energie a plynu jako dočasně přípustných energií.

Zbavit se těchto zdrojů je pro Piráty dlouhodobá a nepřekročitelná strategie. Její uskutečnění by mělo blahodárné důsledky pro půl miliardy Evropanů. A nepochybně i pro 10 miliónů Čechů a 70 miliónů Francouzů, kteří se obecnému blahu konzervativně odmítají podřídit a jejichž europoslanci (kromě pirátských) mají notný podíl na tom, že Evropa bude dál skandálně jaderná a plynová.

Je u nás doma opravdu tak často pod mrakem, bezvětří, a v řekách málo vody, abychom se nevydali čistou, progresivní cestou?



Tři europoslanci tedy nejednali proti českým národním zájmům, jak se mluví mezi lidmi, politiky a píše se v médiích. Pouze se nad nějaký úzký národní zájem byli schopni povznést a snažili se vidět dál, než vidí lokální český parlament, než prosazuje lokální česká vláda dokonce se souhlasem pirátského vicepremiéra Bartoše.

Jednali při vědomí statusu poslance EU: „mají jednat výhradně ve veřejném zájmu a vykonávat svou práci podle zásad nezainteresovanosti, bezúhonnosti, transparentnosti, náležité péče, čestnosti, odpovědnosti a respektování dobré pověsti Parlamentu.“

Tentokrát svůj „boj“ proti jádru a plynu prohráli. Ke škodě Evropy jako celku, k naší škodě.

(Anebo ne?)