Drobnička z Bojiště - schvaluješ atentát jako ministryně, anebo ne, jako USA? (fikce)
Bretschneider šel na průzkum postojů bez okolků a ještě dřív, než si objednal nealko, ke Švejkovi vystřelil: „Co říkáte atentátu v Rusku na dcéru toho Putinova člověka?“
A zůstal sugestivním pohledem viset na spolustolovníkovi.
Švejk si dal na čas, a pak neurčitě pověděl: „To máte těžký..“
„Těžké?“ oponoval detektiv, „těžké to vůbec není, no jen se nebojte svobodně říct, že si to zasloužila, že jí to patří, a že je škoda, že v autě nejela s otcem, že by to taky už mohl mít za sebou!“
Švejka dobrácky dloubl a vemlouvavě ujišťoval: „Za tohle vás neseberou, jako bychom vás sebrali, kdybyste schvaloval atentát na následníka trůnu. Tak, co? Žádný chyták to není.“
„Mně to stejně připadá ne apetýtlich říct, že to té ruské holce, ať byla jaká byla, patří, a zrovna takhle, pekelným strojem,“ cukal se Švejk.
„Ne, pivo ne,“ odmítl detektiv půllitr od Palivce, “víte přece, že ministr posílá na nás namátkově Inspekci, abychom na ně dýchli. Ale než mi přinesete tu náhražku, řekněte mi, jaký máte náhled na atentát v Rusku?“
„Ježišmarjá, to víte, že ho neschvaluju, jako jsem neschvaloval atentát na arcivévodu Ferdinanda, a přesto mě někdo udal, že ho prý schvaluju. Ale já žádný atentát nechvaloval!“
Bretscheider se na hostinského zpytavě podíval. „To je vaše poslední slovo?“
„Cože, poslední, jako, že už končím?“ tápal Palivec.
„Myslím to tak, jestli se nechcete opravit. Jako, že ten atentát schvalujete, rozumíte?“ A přitom jakoby na hostinského významně mrkl, pokud to ovšem nebyl neřízený tik.
„Neschvaluju!“ trval Palivec na svém.
„Já taky ne,“ přidal se Švejk.
„V tom případě lituji, ale budeme si vás muset předvést k podání vysvětlení, proč.
Cožpak nevíte, že paní ministryně jednoznačně napsala, že to té nebožce patří? A toho se držíme, protože..,“ přestal s vysvětlováním, neboť mu zazvonil mobil.
„Ano, ano, jistě pane náčelníku," a začal si cosi poznamenávat na ubrousek," spolehněte se.“ Pak se obrátil k Palivcovi a Švejkovi.
„Tak naposled: schvalujete, anebo ne?“
„Schvalujeme!“ řekli unisono v přesvědčení, že pak už jim dá pokoj.
„Za to ovšem ponesete následky, protože žádný, žádný terorismus se schvalovat nesmí, jak řeklo americké ministerstvo zahraničních věcí, a co mi teď sdělil náčelník.
Poznamenal jsem si, že USA odsuzují jakékoli útoky na civilisty. Útoky na ruské civilisty nevyjímaje.
Rozumíte?
No co? Je válka. Situace a, ehm, a názory se mění každou chvíli. A paní ministryně je taky jenom..“
Švejk mu do toho vpadnul šíleně nekorektním slovem, a ještě k tomu v nespisovné variantě končící na:..ská, které detektiv okamžitě opravil na správné znění: člověk.
A zůstal sugestivním pohledem viset na spolustolovníkovi.
Švejk si dal na čas, a pak neurčitě pověděl: „To máte těžký..“
„Těžké?“ oponoval detektiv, „těžké to vůbec není, no jen se nebojte svobodně říct, že si to zasloužila, že jí to patří, a že je škoda, že v autě nejela s otcem, že by to taky už mohl mít za sebou!“
Švejka dobrácky dloubl a vemlouvavě ujišťoval: „Za tohle vás neseberou, jako bychom vás sebrali, kdybyste schvaloval atentát na následníka trůnu. Tak, co? Žádný chyták to není.“
„Mně to stejně připadá ne apetýtlich říct, že to té ruské holce, ať byla jaká byla, patří, a zrovna takhle, pekelným strojem,“ cukal se Švejk.
„Ne, pivo ne,“ odmítl detektiv půllitr od Palivce, “víte přece, že ministr posílá na nás namátkově Inspekci, abychom na ně dýchli. Ale než mi přinesete tu náhražku, řekněte mi, jaký máte náhled na atentát v Rusku?“
„Ježišmarjá, to víte, že ho neschvaluju, jako jsem neschvaloval atentát na arcivévodu Ferdinanda, a přesto mě někdo udal, že ho prý schvaluju. Ale já žádný atentát nechvaloval!“
Bretscheider se na hostinského zpytavě podíval. „To je vaše poslední slovo?“
„Cože, poslední, jako, že už končím?“ tápal Palivec.
„Myslím to tak, jestli se nechcete opravit. Jako, že ten atentát schvalujete, rozumíte?“ A přitom jakoby na hostinského významně mrkl, pokud to ovšem nebyl neřízený tik.
„Neschvaluju!“ trval Palivec na svém.
„Já taky ne,“ přidal se Švejk.
„V tom případě lituji, ale budeme si vás muset předvést k podání vysvětlení, proč.
Cožpak nevíte, že paní ministryně jednoznačně napsala, že to té nebožce patří? A toho se držíme, protože..,“ přestal s vysvětlováním, neboť mu zazvonil mobil.
„Ano, ano, jistě pane náčelníku," a začal si cosi poznamenávat na ubrousek," spolehněte se.“ Pak se obrátil k Palivcovi a Švejkovi.
„Tak naposled: schvalujete, anebo ne?“
„Schvalujeme!“ řekli unisono v přesvědčení, že pak už jim dá pokoj.
„Za to ovšem ponesete následky, protože žádný, žádný terorismus se schvalovat nesmí, jak řeklo americké ministerstvo zahraničních věcí, a co mi teď sdělil náčelník.
Poznamenal jsem si, že USA odsuzují jakékoli útoky na civilisty. Útoky na ruské civilisty nevyjímaje.
Rozumíte?
No co? Je válka. Situace a, ehm, a názory se mění každou chvíli. A paní ministryně je taky jenom..“
Švejk mu do toho vpadnul šíleně nekorektním slovem, a ještě k tomu v nespisovné variantě končící na:..ská, které detektiv okamžitě opravil na správné znění: člověk.