Co ve zpravodajství o návštěvě kancléře nebylo (spekulace)
Při návštěvách protějšků českých premiérů bývá psanou součástí protokolu společné podívaní obou představitelů na panorama Prahy od kamenného zábradlí Kramářovy vily.
Aby diváci u obrazovek a počítačů i klasičtí čtenáři novin viděli na fotografiích politikům do tváře, po krátkém pokochání krásami města se host i hostitel otočí a podají si ruce.
Nikdy však obyčejný smrtelník netuší, co si mezi sebou za onu půl minutku řeknou.
Při troše fantazie lze však předpokládat, jak asi proběhl dialog mezi Olafem Schlozem a Petrem Fialou. Vůbec se v té chvíli nebavili o nějakém zastropování, přičemž dialog trval neobvykle dlouho, kolem minuty..

-Petře, mám k Tobě osobní prosbu.
-No prosím, už je předem splněna.
-Nedalo by se u vás někde sehnat cédéčko s Vinnetouem?
-Co prosím?
- Ona totiž naše televize filmy s ním zakázala vysílat, prý kvůli rasismu, a já je mám tak rád, já na nich vyrostl!
A taky na Včelce Máje, ale tu mi ještě nevzali. Takže kdybych měl cédéčko, mohl bych si rudého gentlemana a další národní kinematografickou klasiku ještě někdy pustit.
-Já Vinntouy mám, doma v Brně. Ale ještě na kazetách, vé-há-eskách.
-To nevadí.
-Ale mluví se tam česky. Fišer, Ráž, Drbohlavová
-To taky nevadí, hlavně, že uvidím obrázky, dialogy v němčině si pamatuju do posledního slova.
-Tak já Ti kazety pošlu přes ambasádu.
Ale kdyby ses v Praze trochu zdržel, tak po desáté večer naše ČT1 vysílá Petrolejového prince, mohli bychom se ve vile dívat spolu. A místo sebe bys nechal odjet dvojníka, ráno by Tě náš speciál hodil do Berlína…
Aby diváci u obrazovek a počítačů i klasičtí čtenáři novin viděli na fotografiích politikům do tváře, po krátkém pokochání krásami města se host i hostitel otočí a podají si ruce.
Nikdy však obyčejný smrtelník netuší, co si mezi sebou za onu půl minutku řeknou.
Při troše fantazie lze však předpokládat, jak asi proběhl dialog mezi Olafem Schlozem a Petrem Fialou. Vůbec se v té chvíli nebavili o nějakém zastropování, přičemž dialog trval neobvykle dlouho, kolem minuty..

zdroj: Pixabay.com
-Petře, mám k Tobě osobní prosbu.
-No prosím, už je předem splněna.
-Nedalo by se u vás někde sehnat cédéčko s Vinnetouem?
-Co prosím?
- Ona totiž naše televize filmy s ním zakázala vysílat, prý kvůli rasismu, a já je mám tak rád, já na nich vyrostl!
A taky na Včelce Máje, ale tu mi ještě nevzali. Takže kdybych měl cédéčko, mohl bych si rudého gentlemana a další národní kinematografickou klasiku ještě někdy pustit.
-Já Vinntouy mám, doma v Brně. Ale ještě na kazetách, vé-há-eskách.
-To nevadí.
-Ale mluví se tam česky. Fišer, Ráž, Drbohlavová
-To taky nevadí, hlavně, že uvidím obrázky, dialogy v němčině si pamatuju do posledního slova.
-Tak já Ti kazety pošlu přes ambasádu.
Ale kdyby ses v Praze trochu zdržel, tak po desáté večer naše ČT1 vysílá Petrolejového prince, mohli bychom se ve vile dívat spolu. A místo sebe bys nechal odjet dvojníka, ráno by Tě náš speciál hodil do Berlína…