Je lepší být zemským premiérem, nebo federálním předsedou? (Velká fantazie)
Premiér měl už hodinu zapnutou televizi, ale bez zvuku. Čekal na zahájení přenosu tiskovky z Jihlavy. Termín se stále odkládal. Politická jednání mezi představiteli Prahy a Brna jsou evidentně složitá.
Premiér během minulých dní si snad stokrát v duchu zrekapituloval, co všechno on osobně a vláda udělali, aby k vyhrocení separatistických nálad nedošlo.
Připadalo mu naprosto nepochopitelné, že „jeho" Moravané chtějí rozdělení České republiky. Už tak je přece poměrně malá. A co by pak vzniklo? Dva neživotné státečky! Ale říct si nedají.
A Češi? Veřejnost se zprvu dívala na snahu východní části země jako na svým způsobem protistátní spiknutí. Zato politici už záhy dali najevo, že tedy ano, že moravské požadavky by mohli respektovat. Proč ne? (Ať si táhnou - to nikdo sice nahlas neřekli, ale z postojů mnohých to vyplývalo.)
Kdyby šlo o iniciativu pouze nezdravě ambiciózních primátorů Prahy a Brna, kteří s úvahami vyšli při společném prohlášení před půl rokem, dalo by se ještě něco dělat. Ale pak se k nim přidali poslanci a senátoři.
Bez ohledu na stranickou příslušnost se jaksi semkli podle „národnostního“ klíče, na ty z Moravy a z Čech. Pak utvořili neústavní přípravné výbory, kdy ignorovali předsedu senátu i sněmovny. V čele výborů stanuli primátoři. A právě oni teď o republice jednají.
Přitom ani slůvko o referendu! Proč jenom premiér na jeho uzákonění nebazíroval? Mohlo by teď situaci vyřešit, kdyby se lidé vyslovili pro zachování stávající republiky. Ale kdyby je kdyby.
Ostatně na vyhlášení referenda by ani nebyl čas, tempo událostí je nevídané, atmosféra ve společnosti hustá.
A jeho, premiéra, teď postaví před hotovou věc!
Tiskovka konečně začala. První slova jsou neočekávaně překvapivá:
„Chceme vás ujistit, že k rozpadu státu nedojde.“
Ač to není obvyklé, novináři na místě tleskali, premiér před obrazovkou dojatě polkl. Rozum zvítězil, ulevil si.
„Dohodli jsme se však, že stát bude federalizovaný na zemském principu s tím, že vznikne, podle sídla hlavních měst, Pražská a Brněnská země. Brněnská bude zahrnovat i autonomní oblast ostravskou.
Hlavním městem federace se stane Jihlava, přičemž zahraniční ambasády zůstanou v Praze. Každá ze Zemí zřídí Zemský sněm a Zemskou vládu v čele se Zemským premiérem.
Celý stát pak bude navenek reprezentovat federální předseda s dvouletým funkčním obdobím se střídavým sídlem v Brně a v Praze. Jemu budou podléhat státní tajemníci obrany, financí a zahraničních věcí, něco jako federální ministři s příslušným aparátem. Na detailech uspořádání teď budou pracovat ústavní právníci…
Z toho, co slyšel, byl premiér v šoku sice trochu menším, než kdyby mělo dojít k úplné odluce Čech a Moravy, ale přesto se obtížně vzpamatovával.
Možná však - podíval se na událost pozitivně - by to pro něj mohla být, jak se říká, „výzva“, aby se v novém uspořádání snažil získat důstojnou pozici v zemské politice. I když třeba „jen“ na úrovní předsedy Sněmu, protože zemským premiérem, vlastně premiérkou, bude jistě chtít být paní primátorka. On by jí však mohl jako zemské ministry nabídnout své moravské vládní kolegy Stanjru, Válka, Beka, ale i Gazdíka, a možná i Alenku od Babiše..
„Nepočítám s tím, že na zemské úrovni by se měli znovu exponovat moravští politici zastoupení v dosavadní vládě republiky, zjevně o emancipaci Moravy nestáli, a pan premiér nevydal jediný vstřícný signál, “ uťala premiérovu představu odpověď na dotaz novináře.
Aspoň abych mohl přednášet, zoufal si premiér. Jestli mi ovšem na Masarykárnu zakážou přístup, tak snad emigruju sem do Prahy a poprosím pana prezidenta profesora Zimu, aby se jako bývalý rektor Karlovky o mně zmínil u děkana na fildě.
Tam bych mohl zavést seminář, a možná i katedru Prevence odstředivých tendencí ve státním útvaru, plánoval premiér, avšak vzápětí pomyslel na nejhorší.
Ale co když pan prezident bude okamžitě abdikovat, jako kdysi Havel? Přimluví se vůbec za mě někdo?
*********
Fuj! To ale byl sen.
Přitom právě před třiceti lety se Mečiar s Klausem na něčem podobném, na rozdělení Československa, nikoli snově, ale skutečně, a neústavně, se domluvili u nás v Brně ve vile Tugendhat.
Premiér během minulých dní si snad stokrát v duchu zrekapituloval, co všechno on osobně a vláda udělali, aby k vyhrocení separatistických nálad nedošlo.
Připadalo mu naprosto nepochopitelné, že „jeho" Moravané chtějí rozdělení České republiky. Už tak je přece poměrně malá. A co by pak vzniklo? Dva neživotné státečky! Ale říct si nedají.
dv/Wikimedeia.com-p.d.
Kdyby šlo o iniciativu pouze nezdravě ambiciózních primátorů Prahy a Brna, kteří s úvahami vyšli při společném prohlášení před půl rokem, dalo by se ještě něco dělat. Ale pak se k nim přidali poslanci a senátoři.
Bez ohledu na stranickou příslušnost se jaksi semkli podle „národnostního“ klíče, na ty z Moravy a z Čech. Pak utvořili neústavní přípravné výbory, kdy ignorovali předsedu senátu i sněmovny. V čele výborů stanuli primátoři. A právě oni teď o republice jednají.
Přitom ani slůvko o referendu! Proč jenom premiér na jeho uzákonění nebazíroval? Mohlo by teď situaci vyřešit, kdyby se lidé vyslovili pro zachování stávající republiky. Ale kdyby je kdyby.
Ostatně na vyhlášení referenda by ani nebyl čas, tempo událostí je nevídané, atmosféra ve společnosti hustá.
A jeho, premiéra, teď postaví před hotovou věc!
Tiskovka konečně začala. První slova jsou neočekávaně překvapivá:
„Chceme vás ujistit, že k rozpadu státu nedojde.“
Ač to není obvyklé, novináři na místě tleskali, premiér před obrazovkou dojatě polkl. Rozum zvítězil, ulevil si.
„Dohodli jsme se však, že stát bude federalizovaný na zemském principu s tím, že vznikne, podle sídla hlavních měst, Pražská a Brněnská země. Brněnská bude zahrnovat i autonomní oblast ostravskou.
Hlavním městem federace se stane Jihlava, přičemž zahraniční ambasády zůstanou v Praze. Každá ze Zemí zřídí Zemský sněm a Zemskou vládu v čele se Zemským premiérem.
Celý stát pak bude navenek reprezentovat federální předseda s dvouletým funkčním obdobím se střídavým sídlem v Brně a v Praze. Jemu budou podléhat státní tajemníci obrany, financí a zahraničních věcí, něco jako federální ministři s příslušným aparátem. Na detailech uspořádání teď budou pracovat ústavní právníci…
Z toho, co slyšel, byl premiér v šoku sice trochu menším, než kdyby mělo dojít k úplné odluce Čech a Moravy, ale přesto se obtížně vzpamatovával.
Možná však - podíval se na událost pozitivně - by to pro něj mohla být, jak se říká, „výzva“, aby se v novém uspořádání snažil získat důstojnou pozici v zemské politice. I když třeba „jen“ na úrovní předsedy Sněmu, protože zemským premiérem, vlastně premiérkou, bude jistě chtít být paní primátorka. On by jí však mohl jako zemské ministry nabídnout své moravské vládní kolegy Stanjru, Válka, Beka, ale i Gazdíka, a možná i Alenku od Babiše..
„Nepočítám s tím, že na zemské úrovni by se měli znovu exponovat moravští politici zastoupení v dosavadní vládě republiky, zjevně o emancipaci Moravy nestáli, a pan premiér nevydal jediný vstřícný signál, “ uťala premiérovu představu odpověď na dotaz novináře.
Aspoň abych mohl přednášet, zoufal si premiér. Jestli mi ovšem na Masarykárnu zakážou přístup, tak snad emigruju sem do Prahy a poprosím pana prezidenta profesora Zimu, aby se jako bývalý rektor Karlovky o mně zmínil u děkana na fildě.
Tam bych mohl zavést seminář, a možná i katedru Prevence odstředivých tendencí ve státním útvaru, plánoval premiér, avšak vzápětí pomyslel na nejhorší.
Ale co když pan prezident bude okamžitě abdikovat, jako kdysi Havel? Přimluví se vůbec za mě někdo?
*********
Fuj! To ale byl sen.
Přitom právě před třiceti lety se Mečiar s Klausem na něčem podobném, na rozdělení Československa, nikoli snově, ale skutečně, a neústavně, se domluvili u nás v Brně ve vile Tugendhat.
dv/ Wikimedia.com. -autor foto: Justavering com./Pixabay.com)