Toliko člověk duševně omezený neaktualizuje svůj názor, kontinuálně tvrdí dosluhující hlava státu. Má hlubokou pravdu. Jsem rád, že i já ji mohu potvrdit osobně.

Ještě ve čtvrtek jsem se v blogu jízlivě vyjadřoval o tom, že poslanci mají k dispozici celý jeden televizní kanál pro své „výlevy“. Což mělo být synonymum pro diskusní příspěvky pronášené ve sněmovně při procesu vyslovování nedůvěry vládě, a zapochyboval jsem o tom, že někdo se bude na takovou přehlídku promarněného času dívat.

Po několikhodinovém, převážně audio sledování souběžně s jinou taktéž důležitou činností jsem seznal, jak hluboce jsem se mýlil. Nikoli v omezené sledovanosti, ale v tom, že půjde o zbytečný čas.

Přenášením projevů televize naopak v krystalicky čisté podobě předvedla vzorovou veřejnoprávnost. Ukázala, jak má vypadat. A to tím, že dala volný prostor svobodné výměně názorů, kdy dvacet hodin zaznívají z obrazovky hlasy, které vykreslují jednu a tutéž vládu, a to buď v tom nejhorším či naopak v nejlepším světle.

A nikdo řečníky „neusměrňuje“ doplňujícími otázkami nebo vlastními postoji jako při vysílání moderátor ve studiu, ani jim neskáčou do řeči nezdvořilí spolubesedníci.
Zaznívá jeden pohled za druhým na touž záležitost.

Je pak na případném divákovi, aby si, nikoli pod časovým presem, že pořad už za hodinku skončí, udělal svůj divácký, a tedy i voličský názor. Podnětů by k tomu mohl mít dost, pokud by alespoň deset projevů absorboval.

Anebo, že by byl z toho „na hlavu“, protože jedni říkají to, a druzí ono, a přitom (rádoby?) věrohodně argumentují všichni?

Ale ne, svobodný člověk se nesmí bát zodpovědnosti zaujmout jeden, či druhý názor na vládu.

Poučen realitou, chválím takový festival veřejnoprávnosti, a pevně doufám, že brzy se bude opakovat.