Prezident Putin hned v pátek po ránu si předvolal ministra kultury a velmi se rozčílil, že žádná z ruských televizí, ani ta „vládní“ Jednička nepřinesly reportáž o konečném dobytí Doněcké oblasti.


„O čem, o čem, prosím, Vladimire Vladimiroviči?“ poněkud tápal ministr, načež prezident spustil:

„No přece o splnění mého rozkazu, že do poloviny září bude Doněcko dobyto, ehm, osvobozeno od ukrajinských fašistů a trvale zůstane pod naší kontrolou!

Cožpak takový významný milník ve válce, ehm, ve speciální operaci je možné divákům zamlčet?

Ale on ani TASS o tom nemá ani zmínku a gazety rovněž mlčí.
Tak, co s tím uděláte?

Není už nejvyšší čas, abyste ony, ty lenošské ignoranty na ředitelských a šéfredaktorských židlích vyměnil?!“

Ministr chtěl něco snad namítnout, ale než se o to pokusil, prezident rychle dodal:

„Tak očekávám, že dnes večer v televizích reportáže budou!“

Vladimira Rostislavoviče zprvu polila hrůza z nesplnitelného úkolu, ale protože do večerních zpráv zbývalo ještě nějakých osm hodin, neviděl situaci jako zcela zoufalou a ještě cestou vozem si předvolal ředitele MOSFILMu.

„Karene Georgijeviči, pokud vím, tak vaše studio má největší fundus vojenských uniforem, a v areálu stojí náznaky různých prostředí, třeba náměstí, takže kdybyste sehnali aspoň tisícovku komparsistů, a vy jako skvělý režisér mezinárodního formátu…“



Uvidíme, jestli „divadlo“ pro Putina bude, anebo ne. Jisté je, že jeho rozkaz splněn nebyl, takže čestní důstojníci by měli hledat dobrovolné řešení aspoň ve dvou kulkách do hlavy.

A ministr Šojgu by se po tolika vítězstvích už konečně mohl tak vehementně, a s pomocí stoličky vyklonit z okna, až by to pro něj nedopadlo nejlíp.

Ještě že prezident má okna neotevíratelná, protože používá klimatizaci.

Ale i ona by se mohla za čas z těch operačních „úspěchů“ zbláznit – a neradno domýšlet, co by se v zamčené místnosti mohlo stát…