Dozvídáme se truchlivou informaci - nejvíc horký pretendent na funkci hlavy státu Ing. Andrej Babiš o ni dost možná usilovat přestane ještě dřív, než oficiální uchazečství vlastnoručně podepsal.

Touží spíš znovu po premiérské funkci, než po kladení věnců a chytání lelků v Lánech.

Musí totiž dokázat – sám sobě a lidem, že funkce mu byla „ukradena“ de facto koaličním podvodem, což stále průkazněji ukazují až gottwaldovské třicetiprocentní preference, které ANO má, a nizoučká čísla dvou ze tří stran SPOLU. Z čehož vyplývá, že vláda je dočasně v těch nejhorších neumětelských rukou. A že stojí za to premiérskou funkci buď v předčasných, nebo až řádných volbách, získat zpátky.

Jak zpívá Kubišová:

Teď když tvá ztracená vláda věcí tvých
zpět se k tobě navrátí, ANO, navrátí

Andrej Babiš není ještě definitivně rozhodnutý, že Hrad „vzdá“. Pokud by ovšem ve volbě uspěl, pak by se jako prezident o funkci premiéra v řádných volbách ucházet nemohl.

Je to zapeklitá situace. Volba mezi nejvyšší funkcí ve státě, srovnatelnou v otázce (ne)pravomocí tak trochu s britským králem, anebo funkcí předsedy vlády, který na tom je, zůstaňme u Británie – trochu hůř než tamní premiérka.

„Hamletovská“ otázka tedy nezní, zda být, či nebýt. Ale: být kde, a čím?

Existují dvě možnosti. Ale není vyloučena ani ta třetí.
O míře její pravděpodobnosti se lze přít, ovšem při pádnosti naší justice by Andrej Babiš mohl do doby pravomocného rozsudku a případného výkonu trestu hladce stihnout celé funkční prezidentské období a popřípadě i premiérskou funkci.

Pak už by se nějaký humanitární „pardon“ ,třeba k domícímu vězení, míněno nepřekročit hranice EU, jistě našel.

Ostatně, ani kolega ze země skutečného Palerma, dlouholetý premiér, jeden z nejbohatších Italů a mediální magnát Berlusconni, který stál před soudem dvacetkrát, a dostal i pár let "natvrdo", nakonec neseděl nikdy.