Kdo z 300 tisíc záložáků má smůlu, dostal od Putina povolávací rozkaz, aby na Ukrajině hájil celistvost Ruska.


Kremelský vůdce vychází z pokřivení sloganu, že někde v cizí zemi vlastně bojujeme o tu naši zemi – konkrétně, že když ne u Kyjeva, tak aspoň u Doněcka se bojuje o Moskvu.

Je to sice nesmysl, ale mobilizovaný občan není od toho, aby přemýšlel, ale aby si rychle sbalil mobilizační kufr po pradědečkovi – ten ještě bojoval ve jménu cara proti císařům, pak střídavě proti bolševikům a bělogvardějcům, poté v Rudé armádě proti Němcům - a aby spěchal k útvaru.

Může se stát, že na nádraží nebo na letišti potká známého, co rozkaz ještě nedostal.

Buď proto, že má štěstí, anebo proto, že si to dokázal u vojenského úředníka zařídit vhodnou motivací. A nemusí jít jen o peníze v tvrdé měně, což je při proslulé neúplatnosti aparátu takřka vyloučené, ale odkazem na svůj původ, jak se to stalo ve "skeči" se synem mluvčího Kremlu Peskova. ZDE

Vezměme v potaz možnost první, že rozkaz ještě nepřišel. Pasivní čekání však není důstojné sovětského, pardon, ruského člověka, a tak je vhodné neotálet a iniciativně jít osudu vstříc. Respektive letět, a to buď přímo do lůna nepřátelské Evropy s německým ostrůvkem "slabosti" k majetným Rusům, či do spřátelné Asie.

Pokud ovšem letenky nejsou na nejbližší dny a týdny už vyprodané, a není vyloučeno, že hranice Kreml zavře, aby mu holoubci neulétli.