Když se apolitický fanoušek hokeje rozčiloval, že Rusové z NHL nebudou moct hrát se svými mužstvy v Praze kvůli Haškovi, který pobláznil Lipavského a ten to z ideologických důvodů zakázal, ale nakonec ustoupil komerci, měl by se mírnit.

Rusové jsou přece podezřelí ze samé podstaty, a bylo tomu tak vždycky, až na „světlou“ éru pokusu o vybudování socialismu.

Přes veškeré oficiální proklamace o slovanské vzájemnosti a zejména příchylnosti intelektuálů k carskému Rusku, byla praktická politika monarchie, a to i ta kulturní, od Ruska odtažitá a opatrnická.


Málo se ví, že se s tím setkal i autor knižních bestsellerů a dramatik Mistr Jirásek. Sice má dnes svůj most i sochu na nábřeží, ale zato si s vrcholným dramatem při schvalování „užil.“

Dramaturgem v Národním divadle za éry ředitele Fialky byl tehdy jistý snaživý Lipánek. Měl se mezi nimi odehrát následující dialog:


-Mistře, ta vaše Lucerna je dobrá, energeticky nenáročná. Půlka se odehrává v noci v lese, to se téměř nemusí svítit, a lokalizace do mlýna na vodní pohon, a nikoli na parní nebo elektrický, ta je příkladná. 0všem, co ten strom?

-Myslíte dub?

-No právě! Vždyť lidé, no znáte je, šťouraly, v tom mohou spatřovat skrytý projev příchylnosti k Rusku!

-Jak, jak prosím?




-Dub je přece ruský národní strom. A nepřátelé monarchie se ve svých výzvách často obracejí k tak zvanému ruskému dubisku, takže to bychom v Národním ani náznakem podporovat neměli.

-Ale to mně, taková politika, arci vůbec nepřišla na mysl, prostě se mi hodil nějaký velký starý strom, takže dub.

Stejně to ale mohl být jasan nebo topol, i borovice se mohla šiknout…

-Poradím vám, Mistře.
Dub vyměňte, nechci vám vnucovat třeba americký sekvoj nebo Liliovník tulipánovitý, ale vražte, ehm, vyměňte dub za lípu.

To je přece český strom, a nikdo za ním žádnou poťouchlost vidět nebude. Vždyť i já, tedy mé příjmení, má tak trochu lipové kořeny, a podezírá mě snad někdo z neloajality?

-Tak já to přeškrtám a přinesu v pondělí.