Potíže s Rusy a ruskými kořeny (nedoložená historka)
Když se apolitický fanoušek hokeje rozčiloval, že Rusové z NHL nebudou moct hrát se svými mužstvy v Praze kvůli Haškovi, který pobláznil Lipavského a ten to z ideologických důvodů zakázal, ale nakonec ustoupil komerci, měl by se mírnit.
Rusové jsou přece podezřelí ze samé podstaty, a bylo tomu tak vždycky, až na „světlou“ éru pokusu o vybudování socialismu.
Přes veškeré oficiální proklamace o slovanské vzájemnosti a zejména příchylnosti intelektuálů k carskému Rusku, byla praktická politika monarchie, a to i ta kulturní, od Ruska odtažitá a opatrnická.
Málo se ví, že se s tím setkal i autor knižních bestsellerů a dramatik Mistr Jirásek. Sice má dnes svůj most i sochu na nábřeží, ale zato si s vrcholným dramatem při schvalování „užil.“
Dramaturgem v Národním divadle za éry ředitele Fialky byl tehdy jistý snaživý Lipánek. Měl se mezi nimi odehrát následující dialog:
-Mistře, ta vaše Lucerna je dobrá, energeticky nenáročná. Půlka se odehrává v noci v lese, to se téměř nemusí svítit, a lokalizace do mlýna na vodní pohon, a nikoli na parní nebo elektrický, ta je příkladná. 0všem, co ten strom?
-Myslíte dub?
-No právě! Vždyť lidé, no znáte je, šťouraly, v tom mohou spatřovat skrytý projev příchylnosti k Rusku!
-Jak, jak prosím?
-Dub je přece ruský národní strom. A nepřátelé monarchie se ve svých výzvách často obracejí k tak zvanému ruskému dubisku, takže to bychom v Národním ani náznakem podporovat neměli.
-Ale to mně, taková politika, arci vůbec nepřišla na mysl, prostě se mi hodil nějaký velký starý strom, takže dub.
Stejně to ale mohl být jasan nebo topol, i borovice se mohla šiknout…
-Poradím vám, Mistře.
Dub vyměňte, nechci vám vnucovat třeba americký sekvoj nebo Liliovník tulipánovitý, ale vražte, ehm, vyměňte dub za lípu.
To je přece český strom, a nikdo za ním žádnou poťouchlost vidět nebude. Vždyť i já, tedy mé příjmení, má tak trochu lipové kořeny, a podezírá mě snad někdo z neloajality?
-Tak já to přeškrtám a přinesu v pondělí.
Rusové jsou přece podezřelí ze samé podstaty, a bylo tomu tak vždycky, až na „světlou“ éru pokusu o vybudování socialismu.
rukopis Jiráskovy Lucerny - wikimedia.com
Málo se ví, že se s tím setkal i autor knižních bestsellerů a dramatik Mistr Jirásek. Sice má dnes svůj most i sochu na nábřeží, ale zato si s vrcholným dramatem při schvalování „užil.“
Dramaturgem v Národním divadle za éry ředitele Fialky byl tehdy jistý snaživý Lipánek. Měl se mezi nimi odehrát následující dialog:
-Mistře, ta vaše Lucerna je dobrá, energeticky nenáročná. Půlka se odehrává v noci v lese, to se téměř nemusí svítit, a lokalizace do mlýna na vodní pohon, a nikoli na parní nebo elektrický, ta je příkladná. 0všem, co ten strom?
-Myslíte dub?
-No právě! Vždyť lidé, no znáte je, šťouraly, v tom mohou spatřovat skrytý projev příchylnosti k Rusku!
-Jak, jak prosím?
ZA MISTREM JIRÁSKEM PO JEHO LEVICI VISÍ OBRÁZEK KOMIKA MOŠNY V "PROTIROLI" HAMLETA. PO PRAVÉ RUCE JE FOTOGRAFIE MILOVNÍKA OTMARA SCHARFA, KTERÝ ZTĚLESNÍ V LUCERNĚ MLYNÁŘE - dv/Wikimedia> com
-Dub je přece ruský národní strom. A nepřátelé monarchie se ve svých výzvách často obracejí k tak zvanému ruskému dubisku, takže to bychom v Národním ani náznakem podporovat neměli.
-Ale to mně, taková politika, arci vůbec nepřišla na mysl, prostě se mi hodil nějaký velký starý strom, takže dub.
Stejně to ale mohl být jasan nebo topol, i borovice se mohla šiknout…
-Poradím vám, Mistře.
Dub vyměňte, nechci vám vnucovat třeba americký sekvoj nebo Liliovník tulipánovitý, ale vražte, ehm, vyměňte dub za lípu.
To je přece český strom, a nikdo za ním žádnou poťouchlost vidět nebude. Vždyť i já, tedy mé příjmení, má tak trochu lipové kořeny, a podezírá mě snad někdo z neloajality?
-Tak já to přeškrtám a přinesu v pondělí.