Nenápadný muž, který navštívil v partajním sekretariátu významného stranického funkcionáře a čekatele na vládní post, spustil oklikou. „Přicházím jménem, respektive s pověřením pana ministra informovat se o možném vylepšení bytové situace.

Jeho bytové situace, a vy prý byste mohl v té věci najít optimální řešení.“

Co to má znamenat, pomyslel si funkcionář. Je to snad nějaká policejní provokace, anebo že by premiér zkoušel moji integritu a někoho na mě nastrčil?

„No jistě, řešení bych pro pana ministra měl. Třeba v hypotéce. S jeho sto padesáti tisícovým platem by ji získal neprodleně. To by se pan kolega, ehm, pan ministr, mohl do nového bytu přestěhovat ještě do konce roku. U nás ve městě se přece staví o sto šest,“ odpověděl šalamounsky, přičemž návštěvník neskrýval zklamání.

"No dobře, podívám se na možnosti jiného řešení,“ zželelo se funkcionáři "
„posla“, respektive ministra, možná budoucího kolegy, který za ním zřejmě některého z náměstků nasměroval. Na vizitce však nebylo žádné příjmení, jenom označení Sekretariát ministra… a telefonní číslo.

Založil navštívenku do desek a uvažoval, na koho se ve věci ministrova bydlení obrátit.

Než stačil na mobilu navolit patřičné číslo, opět někdo zaklepal. Byl to muž kolem sedmdesátky.

"Jdu k vám kvůli synovi, on sám by za vámi nikdy nepřišel. To víte, je to ministr, a bylo by mu žinantní na vás něco chtít, aby to někdo nepovažoval za nekalost, ale já už se na to nemůžu dívat, v jakých podmínkách s rodinou žije.

Ty tři pokoje nejsou sice úplně prťavé, mají kolem třiceti metrů každý, ale naproti v baráku mají větší, a dokonce čtyřpokojové byty. A protože taky patří městu, tak by se možná dala najít cesta, jak, jak klukovi pomoct. Co říkáte?

Ale prosím vás, jen se mu nezmiňte o tom, že jsem u vás orodoval. To bych to od kluka pěkně schytal, on žádné výhody mít nechce.“ A podal funkcionáři papírek s aktuální adresou syna.

Tak to už je druhý ministr, pomyslel si. U nás ve městě jich ale žije hned pět, včetně premiéra. Při pomyšlení, že by se každý obrátil…

Ozval se mobil.

„Dobrý den, volám vám od pana ministra, kde mám na starosti sociální zázemí zaměstnanců,“ ozval se suverénní ženský hlas.

„Potřebovala bych vás navštívit, abychom si promluvili o bytových, bytových …perspektivách mého šéfa. Vašeho budoucího kolegy.
Samozřejmě ví, když u vás ve městě má trvalé bydliště a o víkendech dojíždí za rodinou, že sice už nejste druhým mužem na radnici, ale že vlivným zastupitelem zůstáváte, a při vašich kontaktech..“

Dál už ani neposlouchal. Copak všichni ministři, co žijí v tomhle městě, si myslí, že právě on jim dokáže zprostředkovat lepší bydlení?! Za koho ho mají?

Vždyť je jenom pouhý, ehm, svědek.