Jednání poloviny české vlády a celého premiéra v Kyjevě kromě nepopiratelné propagační a solidaristické funkce ukázalo ještě jednu věc, a to možná nejzásadnější-kde by bylo možné stát zeštíhlit.

Pokud by úřady byly rozumně sloučeny, jako například vytvořením ministerstva zemědělství a životního prostředí, ministerstva vnitřní a vnější bezpečnosti, ministerstva průmyslu, dopravy a obchodu (což nouzově před časem skvěle zvládal obhospodařovat K. Havlíček) či resortu školství a kultury atd. bohatě by stačilo mít ve vládě sedm ministrů, a nikoli víc než dvojnásobek.

Teď půlka kabinetu byla v Kyjevě, a doma to nebylo ani znát. Tak proč k trvalé redukci (viz předvolební sliby SPOLU) nepřistoupit co nejdřív?

Ale k takové racionalizaci rozhodně nedojde.

Už proto ne, že lídrů koaličních stran je pět a ukojení potřeb každé partaje aspoň dvěma ministerstvy je nezbytným předpokladem pro udržení elementární soudržnosti pětky.

Jistě si dovedeme představit, kolik nižších partajních funkcionářů a zasloužilých členů vládních stran by se pak ocitlo na dlažbě pracovního trhu. Byly by to stovky a stovky hladových krků.

Anebo ke sloučení úřadů by v bujné fantazii dojít mohlo, přičemž počet zaměstnanců by pak v součtu nebyl stejný jako před sloučením úřadů. Byl by o něco, třeba až od deset procent (ve fantazii nebujné) vyšší, což by zcela odpovídalo tradicím české cestě racionalizace.

Že se výjezdního zasedání polovina vlády nezúčastnila, je pochopitelné, někdo v Praze přece zůstat musel.

Jak to oni „postižení“ ministři, které premiér s sebou nevzal, ale vnímali?

Vyložili si to správně, že jsou doma nezastupitelní, anebo tak, že premiér je odsunul na druhou kolej, která do Kyjeva nevede?

Citlivější z nich to mohlo dovést až k pocitům méněcennosti, ti extrovertně založení se mohli dopustit i hlasitých nesouhlasných výroků, že premiér je na cestu nevzal.

Historický precedent k podobné situaci existuje, i když šlo o výroky opačného rázu, kdy členové vlády jevili neskrývanou úlevu na tím, že cestě do zahraničí se vyhnou, na rozdíl od premiéra Rusnoka, jenž dálkový let bude muset vydržet.

Svědectví o emotivních výrocích podal záznam rozhovoru z omylem? zapnutého (nevypnutého) mikrofonu ve sněmovně.


ZDE PŘEPIS


Pokud ministři, kteří teď zůstali v Praze na ocet, se ke svému postavení nesouhlasně vyjadřovali, a to v prostorách monitorovaných audio vizuálně, popřípadě pouze zvukově z bezpečnostních důvodů ohroženého státu, lze předpokládat, že později může dojít k nechtěnému úniku těchto reakcí do médií.

Lze si jejich znění vůbec představit?