Jak velký výpadek paměti má Putin? (spekulace)
Důvěryhodná média přinesla informaci, že ruský prezident mohl skončit podobně jako Ivanka Trumpová. Při pádu doma ze schodů.
Měl štěstí. Skutálel se pouze po pěti schodech a jako bývalý rozvědčík věděl, jak si počínat.
Protiruská média však přinesla dehonestující a nechutnou informaci o údajné reakci prezidentova organismu při pádu.
Rovněž se proslechlo něco o prý „pomocné noze“, kterou měl na schodech prezidentovi nastavit jeho bodyguard a jemně jej dopředu podržet, kdežto druhý ochránce byl dole připraven čelit pádu tupým předmětem.
K nejhoršímu nedošlo, prezident měl však ztratit paměť. Prý ne zcela. Domnívá se však, že žije v době dávno minulé.
Závažnost poškození a rozsah paměťového výpadku mělo určit i vyšetření obvyklé pro kriminalistiku a tajné služby při zkoumání pravdivosti odpovědí zájmových osob.
„Jmenujete se Vladimir Vladimirovič Putin?“ zeptal se speciální psycholog muže, jenž byl „opásán“ různými indikátory tělesných funkcí snímaných přístrojem, jemuž se lidově říká detektor lži.
„Ano,“ zazněla rázná odpověď a podle křivky zobrazené na monitoru bylo zřejmé, že je pravdivá. Muži za tmavým sklem, kteří vyšetření sledovali, se na sebe významně podívali.
„Je vám sedmdesát let?“
„Není!“ zaznělo opět rázně, přičemž křivka ukazovala, že o lež s největší pravděpodobností nepůjde.
Muži za sklem se zachmuřili. Vždyť sedmdesát mu bylo letos v květnu.
„Je vám třicet pět let?“
„Ano.“ Křivka znovu naznačovala pravdivost. Muži za sklem si vyměnili tragické pohledy.
„Umíte Německy?“
„Jawohl!“
„Byl jste někdy v Drážďanech?“
„Samozřejmě, tedy: ano“.
Vrátil se do doby, kdy působil v Drážďanech, zřejmě si myslí, že je tam stále. Úplně vymazal dalších pětatřicet let – šeptali si mezi sebou muži za sklem.
„Jste prezidentem?“ Užuž chtěl vyšetřovaný otevřít ústa a opět rázně a bez váhání odpovědět, ale najednou zaváhal a odmlčel se.
„Jste prezidentem?“ zeptal se vyšetřovatel znovu a naprosto nezúčastněně, bez stínu nápovědi. Pozorovatelům se orosila čela.
„Ano, ano, ano. Jsem prezidentem!“
Muži málem vykřikli hurá, paměť se Vladimirovi Vladimiroviči vrátila!
„Jste prezidentem Ruské federace?“
„Ne, nejsem.“ Křivka opět naznačovala, že vyšetřovaný považuje odpověď za pravdivou.
Muži za sklem byli zmateni. Tak, jak to je?
Vyšetřovaný najednou řekl: „Tak dost těch provokací, ano? Jsem prezidentem, ale nikoli jen Ruska, ale Sovětského svazu!“ A křivka byla tak nějak neutrální.
„No dobře, ještě to v hlavě nemá v pořádku zcela, ale v podstatě je to už zase náš starý dobrý Voloďa,“ řekli si mezi sebou ministři Šojgu a Lavrov.
„S Ukrajinou to samozřejmě neskončíme, a když si myslí, že je prezidentem Sovětského svazu, tak bychom mu k příštím narozeninám mohli dát Moldávii s Gruzií.“
Měl štěstí. Skutálel se pouze po pěti schodech a jako bývalý rozvědčík věděl, jak si počínat.
Protiruská média však přinesla dehonestující a nechutnou informaci o údajné reakci prezidentova organismu při pádu.
Rovněž se proslechlo něco o prý „pomocné noze“, kterou měl na schodech prezidentovi nastavit jeho bodyguard a jemně jej dopředu podržet, kdežto druhý ochránce byl dole připraven čelit pádu tupým předmětem.
K nejhoršímu nedošlo, prezident měl však ztratit paměť. Prý ne zcela. Domnívá se však, že žije v době dávno minulé.
Závažnost poškození a rozsah paměťového výpadku mělo určit i vyšetření obvyklé pro kriminalistiku a tajné služby při zkoumání pravdivosti odpovědí zájmových osob.
wikimedia.com
„Ano,“ zazněla rázná odpověď a podle křivky zobrazené na monitoru bylo zřejmé, že je pravdivá. Muži za tmavým sklem, kteří vyšetření sledovali, se na sebe významně podívali.
„Je vám sedmdesát let?“
„Není!“ zaznělo opět rázně, přičemž křivka ukazovala, že o lež s největší pravděpodobností nepůjde.
Muži za sklem se zachmuřili. Vždyť sedmdesát mu bylo letos v květnu.
„Je vám třicet pět let?“
„Ano.“ Křivka znovu naznačovala pravdivost. Muži za sklem si vyměnili tragické pohledy.
„Umíte Německy?“
„Jawohl!“
„Byl jste někdy v Drážďanech?“
„Samozřejmě, tedy: ano“.
Vrátil se do doby, kdy působil v Drážďanech, zřejmě si myslí, že je tam stále. Úplně vymazal dalších pětatřicet let – šeptali si mezi sebou muži za sklem.
„Jste prezidentem?“ Užuž chtěl vyšetřovaný otevřít ústa a opět rázně a bez váhání odpovědět, ale najednou zaváhal a odmlčel se.
„Jste prezidentem?“ zeptal se vyšetřovatel znovu a naprosto nezúčastněně, bez stínu nápovědi. Pozorovatelům se orosila čela.
„Ano, ano, ano. Jsem prezidentem!“
Muži málem vykřikli hurá, paměť se Vladimirovi Vladimiroviči vrátila!
„Jste prezidentem Ruské federace?“
„Ne, nejsem.“ Křivka opět naznačovala, že vyšetřovaný považuje odpověď za pravdivou.
Muži za sklem byli zmateni. Tak, jak to je?
Vyšetřovaný najednou řekl: „Tak dost těch provokací, ano? Jsem prezidentem, ale nikoli jen Ruska, ale Sovětského svazu!“ A křivka byla tak nějak neutrální.
„No dobře, ještě to v hlavě nemá v pořádku zcela, ale v podstatě je to už zase náš starý dobrý Voloďa,“ řekli si mezi sebou ministři Šojgu a Lavrov.
„S Ukrajinou to samozřejmě neskončíme, a když si myslí, že je prezidentem Sovětského svazu, tak bychom mu k příštím narozeninám mohli dát Moldávii s Gruzií.“