Prezidentské volby: extraliga, liga a krajský přebor
Devět uchazečů o jediný prezidentský „trůn“, dosud střídavě parkující na adresách Hradčany, 119 08 Praha 1 - a Zámecká 2, 270 61 Lány, zdá se být jako značný přetlak.
To ovšem jen na první pohled. Byť jsou to kandidáti prosetí obezřetnými vnitráckými úředníky a označení za svéprávné, neboť se umí čitelně podepsat podle bankovního vzoru, správně uvedli adresu trvalého pobytu a nikoli adresu rekreačního domku na Malorce a mezi podepsanými tisíci bylo jen přípustné minimum mrtvých duší, ukazuje se, že v seriosní „hře“ zůstane pravděpodobně jen třetina z nich. Ta už se jasně profiluje.
Ze „zbylých“ šesti uchazečů nemá ani jediný reálnou šanci, aby někoho z Trojky vyšachoval.
Musí to být bolestné zjištění. Tím spíš pro někoho, kdo ve stejné situaci se ocitá opakovaně.
Ten ovšem může zatnout zuby a vnitřně po královsky ve svém nitru zvolat:
„Toho bohdá nebude, aby český senátor z boje o Hrad utíkal!“
Anebo má možnost zvolit i přímější, babišovský slogan s jemnou korekcí:
Nikdy z kandidatury neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují!
A protože jsou takoví repetenti hned dva, mohou volat dvojhlasně.
Ostatním, tedy čtyřem vzadu, zdá se, že kuráže ubývá, že zjevnou bezvýchodnost, tedy nevolitelnost své osoby, si uvědomují.
Nestojí to ovšem za prohnání kule hlavou. Ani za puštění plynu, ten jednak je nedostatkový a už dávno to není, jak to bývalo, kdy plyn byl spolehlivým otravovačem.
Ba ani vypití litru slaďoučkého fridexu nenahradí účinek nedostatkového novičoku. Takže je možné třeba skočit do nuselského údolí, pokud by ovšem tomu surově nebránil plot na zábradlí jako býval na hranicích za minulého režimu, avšak tady bez 380 V pro varovnou „šlehu.“
Ideální by bylo vytratit se tiše po anglicku. Ale ani to nejde, neboť předčasně osiřelí členové volebního štábu by náhle přišli o poslední jiskřičku naděje, že jejich šéf přece jenom prezidentem bude a královsky je odmění.
Přes delikátnost odstoupení před volbou, kdy dotyční kandidáti se nevyhnou označení za sraby – a kdo ví, za co ještě – se proslýchá, že jeden, dva, by s tím chtěli „seknout“, a jejich zklamaní stoupenci už nebudou mít možnost svým hlasem pro kandidáta "vzadu" ubrat procentíčko někomu z Trojky. Ale proč ne?
Moudrost přece říká: Lepší dřive nežli později.
Anebo platí spíš: Lepší pozdě nežli později?
Zdá se však, že ono: dříve už kvapem končí a blíží se fáze: pozdě. Ale i ta je pro ještě elegantní odporoučení se z šestky pořád lepší než čekat až zbude trapné: později
To ovšem jen na první pohled. Byť jsou to kandidáti prosetí obezřetnými vnitráckými úředníky a označení za svéprávné, neboť se umí čitelně podepsat podle bankovního vzoru, správně uvedli adresu trvalého pobytu a nikoli adresu rekreačního domku na Malorce a mezi podepsanými tisíci bylo jen přípustné minimum mrtvých duší, ukazuje se, že v seriosní „hře“ zůstane pravděpodobně jen třetina z nich. Ta už se jasně profiluje.
"BUDU SE PEVNĚ DRŽET ÚSTAVY, " PROHLAŠUJE KANDIDÁT č.1, 2, 3..9.
Musí to být bolestné zjištění. Tím spíš pro někoho, kdo ve stejné situaci se ocitá opakovaně.
Ten ovšem může zatnout zuby a vnitřně po královsky ve svém nitru zvolat:
„Toho bohdá nebude, aby český senátor z boje o Hrad utíkal!“
Anebo má možnost zvolit i přímější, babišovský slogan s jemnou korekcí:
Nikdy z kandidatury neodstoupím, nikdy! Nech si to všichni zapamatují!
A protože jsou takoví repetenti hned dva, mohou volat dvojhlasně.
Ostatním, tedy čtyřem vzadu, zdá se, že kuráže ubývá, že zjevnou bezvýchodnost, tedy nevolitelnost své osoby, si uvědomují.
Nestojí to ovšem za prohnání kule hlavou. Ani za puštění plynu, ten jednak je nedostatkový a už dávno to není, jak to bývalo, kdy plyn byl spolehlivým otravovačem.
Ba ani vypití litru slaďoučkého fridexu nenahradí účinek nedostatkového novičoku. Takže je možné třeba skočit do nuselského údolí, pokud by ovšem tomu surově nebránil plot na zábradlí jako býval na hranicích za minulého režimu, avšak tady bez 380 V pro varovnou „šlehu.“
Ideální by bylo vytratit se tiše po anglicku. Ale ani to nejde, neboť předčasně osiřelí členové volebního štábu by náhle přišli o poslední jiskřičku naděje, že jejich šéf přece jenom prezidentem bude a královsky je odmění.
Přes delikátnost odstoupení před volbou, kdy dotyční kandidáti se nevyhnou označení za sraby – a kdo ví, za co ještě – se proslýchá, že jeden, dva, by s tím chtěli „seknout“, a jejich zklamaní stoupenci už nebudou mít možnost svým hlasem pro kandidáta "vzadu" ubrat procentíčko někomu z Trojky. Ale proč ne?
Moudrost přece říká: Lepší dřive nežli později.
Anebo platí spíš: Lepší pozdě nežli později?
Zdá se však, že ono: dříve už kvapem končí a blíží se fáze: pozdě. Ale i ta je pro ještě elegantní odporoučení se z šestky pořád lepší než čekat až zbude trapné: později
dv