„Vladimire Vladimiroviči, dávají o sobě vědět partyzáni,“ oznamoval prezidentu Putinovi třaslavým hlasem ministr Šojgu.

„Proč mi to říkáš takovým, takovým pohřebním tónem? No konečně se projevili, molodci!

Partyzánské hnutí za Velké vlastenecké přece okupantům pořádně zatopilo. Myslíš, že teď už se hnutí rovněž zrodilo? To by nám mohlo hodně pomoct zevnitř.

A jakou akci provedli?“

„Zapá..zapálili základnu,“ lezlo z ministra, “byl to obrovský fajrák, ehm, velký požár, viděl jsem video, protože se tím pochlubili na internetu.“

Domluvil, hlavu schýlil hluboko mezi ramena a čekal na prezidentovu předpokládanou reakci.

Kupodivu nebyla prudká. Naopak, s uspokojením se pousmál. „Tak to má být! Zasadit nepříteli ránu, když to nejmíň čeká.

Navrhni mi tři z nich ke státnímu vyznamenání Za vlastenectví a partyzánskou chrabrost, jaké se dávalo za druhé světové operac.., ehm války. Obnovíme tradici, když nám hnutí roste.“

„Ale..,“ chtěl cosi namítnout ministr.

Prezident ho přerušil: „Ovšem pro příště by se na internetu explozemi chlubit nemuseli, to jim laskavě vzkaž.“

Ministr pokrčil rameny. „To, to nepůjde. Na jejich ukrajinského velitele nemám spojení.“

„Ukrajinského? To snad z vlastních řad, nějací organizovaní stoupenci denacifikace, zaútočili na ukrajinskou armádu?“

Prezident byl ohromen – ukrajinští partyzáni pomáhají ruským bratrům zbavit zemi fašistického režimu!

„To ne, pane prezidente. Je to naopak, To ukrajinští partyzáni zničili naše vojenské sklady na…na..na Krymu.“

„Prosím?“ zvýšil hlas až do fistule prezident.

„Když je to takhle, tak proč celou dobu meleš něco o partyzánech a bereš si do hu*y ono nám všem posvátné slovo??!!

To přece byli prachsprostí teroristé a záškodníci! Už ta tvá mak**ice chápe rozdíl obou slov?“

„Jistě, jistě pane prezidente. Když za druhé světové války Ukrajinci vyhazovali okupantům do vzduchu vlaky, byli to partyzáni.“

„Správně,“ přitakal prezident.

„A když teď Ukrajinci vyhazují do vzduchu muniční sklady ruským..“, a hledal vhodné slovo, aby se vyhnul pojmu okupant,“..ruským zvláštním operatérům, tak jsou to teroristé.“

Ozval se výbuch a praskot skla.

Ministr s rychlostí dávno penzionovaného šerifa sáhl po pistoli, kterou samozřejmě s sebou neměl.

„Jen klid, Serjožo, žádní party.. teroristé nás nepřepadli, to jenom praskla už druhá sklenice podomácky nakládaných okurčiček.

Ještě jednou, a pošlu kuchařku do gulagu, tam si nakládačky užije.“