Ministr vnitra pochopitelně nemůže, a ani nechce vědět všechno. Má dost státnických starostí a o to méně času listovat televizním programem, a proto se až dnes ráno s hrůzou dozvěděl od natěšených dětí, co jedna televize chce vysílat!

Potomci se mu svěřili, že se už nemůžou dočkat, až se večer znovu podívají, jako každý rok, na ony bezvadné nesmrtelné pohádkové hlášky.

Jenomže, co ještě předloni či loni, před pěti či padesáti lety, kdy film v Mosvě natočili, bavilo diváky, se od 24. února jeví v novém světle jako nepřípustná ohrožující post sovětská propaganda.

A je s podivem, když se nehraje Čajkovskij, počet Čechovových sester byl omezen ze tři na dvě a i Oněgin má dočasného „zaracha“, si televize takovou provokaci troufne.

Samozřejmě, že trpělivost státu „nezkouší“ rozumná apolitická veřejnoprávní televize, ale jedna z komerčních stanic, která se v honbě za ziskem z reklam, jimiž vysílání nechutně prošpikuje, nezastaví před ničím, ani před ostudnou prezentací filmu agresorské země.

„Takhle to zůstat nemůže,“ sdělil s potlačovaným rozčileném ministr vrcholnému manažerovi stanice, kterého nechal útvarem rychlého nasazení předvést z horského střediska v severních Čechách.

„Doporučuji vám, jak vy tomu říkáte, aktuální programovou změnu. Trvám na tom s plnou vahou nikoli pouze ministra, ale rovněž předsedy státního výboru pro potírání proruského jednání.“

„Ale to je nedorozumění, my na věci kolem vysílání pracujeme už od léta,“ vysvětloval manager.

„Bylo nám jasné, že v původní verzi natočené v Rusku, snímek jít nemůže. Tak jsme uvažovali o tom, že film adaptujeme do formy tak zvaného dramatického čtení, kde dialogy budou ve studiu číst pánové Lábus a Kaiser.

Jenomže Lábus za oba odmítl, že prý tak skvělý film s jedinečným českým dabingem mrvit nebudou.

Pak nás napadlo, že bychom aspoň mohli vyrobit padesátiminutový balet.“

„Cože, balet?

„No jo, také jsme měli pochyby, jak ty slavné hlášky vyjádřit pohybem, uvažovali jsme o tom, že je napíšeme dolů na lištu.

Ale kolegu napadlo, že by nám mohl vytrhnout trn z paty Pixar, to americké animační studio. Že by připravili půlhodinový animovaný „výcuc“, tedy vlastně nový, americký film, a že všechny dialogy by pak v Praze namluvil nějaký zdatný hlasatel nebo bavič, třeba pan Kozub.

Jenomže do včerejška nám z Ameriky nic nedošlo, a ráno napsali, že materiál jim z počítačů poničili hackeři, zřejmě petrohradská kybernetická divize. FBI a NSA to prý vyšetřují, ale to je nám platné, jako nebožtíkovi zlatá platební karta.“

Manager dokončil obhajobu a čekal, zda ministr, když ne písemně, tak aspoň ústně udělí na vysílání výjimku.

„Pane řediteli, měl bych pro vás korektní řešení,“ začal ministr.

Vysílat “Mrazíka“ vám samozřejmě nepovolím, ale zato zcela bezplatně dám televizi k dispozici náš ministerský pořad „Mráz přichází z Kremlu“.

Co vy na to?

Ředitel na vybranou neměl. Zas nějaká vědecko-populární slátanina od ideologizujících meteorologů, pomyslel si a volal do tiskového, ať ihned oznámí změnu, nebo bude poprask katastrofických rozměrů.
- - - - - -

To všechno byla samozřejmě legrace. Mrazík se vysílat bude! Vždyť představitel titulní role ani Rus nebyl. Žil na Ukrajině a jeho rodiče dokonce pocházeli ze Švédska.