Národ nemůže odtrhnout oči od obrazovky, když vidí, jak ještě ani ne inaugurovaný prezident demonstruje státnickou aktivitu tempem u nás nevídaným minimálně deset, a možná i dvacet let.

Vypadá to, jakoby půjčený Hrzánský palác byl pro něho právě oním „civilnějším“ prostředím pro výkon funkce, o kterém P. Pavel mluvil a kde by rád úřadoval.

Asi by mu sedl lépe než Hrad, Ani přeshraniční kolegyně Čaputová nesídlí na bratislavském hradě, ale zvyk (losti) je/ jsou železná košile, a tak se do míst sporadického výskytu dosluhujícího prezidenta po Mezinárodním dnu žen P. Pavel přestěhuje.



Přitom by mohlo být po problémech, kdyby pražský primátor Hřib „nedělal fóry“ a Babišovi umožnil postavit na konečné metra v Letňanech ministerskou čtvrť včetně úřadu vlády.

Prezident by potom už nemusel osaměle sedět nahoře nad Vltavou, ale dole u ní, v uvolněné Strakovce.

-To zírám, Liduš, kolik toho Pavel za den stihne. Dyť on je vlastně jako nějaký akční hrdina. Nepřipádi ti taky tak?

-No, a co? Jakýpak hrdina?

To se mu to akční, když má k tomu ty, no, dispozice -

není ještě moc starý,

není moc nemocný,

není propitý,

není zlostný,

není paranoidní,

není líný – a mám snad pokračovat?

-Nemusíš. Je to tak, jak říkáš. Má to od pána Boha. To víš, a ten nenadělí všem stejně. To by pak bylo volitelných uchazečů stokrát víc.