Některé „odchody“ nám připadají poněkud předčasné, jako když v devadesátých letech se zboural v Praze Transgas nebo v osmdesátém pátém nádraží Těšnov.

Odchodu jistých lidí, třeba hlavy státu (do bungalovu), se naopak už nemůžeme dočkat.

Déle tu mohli být i někteří mistři - ať palety, jeviště, ale i mistři obuvničtí, respektive jejich proslavené výrobky.

Baťa se jakž takž postavil v devadesátých letech znovu na nohy, i někdejší Botana pokračovala jako Botas.

A kde kdo, nejenom sportovci, byli s tím, v čem se pohybují, spokojeni. Botasky se staly synonymem označení bot pro sport. Jako lux pro vyssavač.

Ale už je konec. Firma neunesla rostoucí surovinové a jiné náklady, a „položila“ se.

Je to předčasný odchod? Dosud spokojený zákazník si to myslet může. Vedení firmy si je naopak jisté, že to bylo v hodině dvanácté.

Konec botasky, na kterou jsme si za dlouhá desetiletí prostě zvykli, je z laického hlediska ovšem škoda. Leckdo má oprávněný pocit, že zánikem známé značky jsme u nás v Česku zase o něco kvalitního domácího chudší. A to přesto, nebo právě proto, že konkurenční výrobci nás dokážou obout stejně skvěle, jako ta - drsně řečeno - zkrachovalá firma „národní.“

Je tedy na místě smutnit nad vynuceným odchodem malého, zato však dobrého českého hráče z nemilosrdného globálního hřiště, anebo si radšji sportovně říct: ..čest poraženým - i když jde o porážku tradice?

Náhrobky Poldi, Zbrojovky, ČKD, JZD Slušovice k novému přírůstku:


TO SE JÍ TO BLYŠTÍ, KDYŽ JE TADY NOVÁ!

ALE BRZY STEJNĚ DOPADNE JAKO CÍSAŘ PÁN U PALIVCE. JENOMŽE NÁS SI NIKDO NA PŮDU NEDÁ...