„Tu knihovnu,Vráťo, bys měl posunout tak o metr doprava,“ komandoval prezident Zeman kancléře Mynáře, který pomáhal první dámě se zařizováním lánského bungalovu svého šéfa.


„Dobrý?“ funěl a utíral si kancléř čelo.

„No, víš, co, posuň ji o půldruhého metru doleva,“ zamyslel se prezident po delším pohledu na regály plné knih.

„Ježíš, to mám snad za trest, šéfe,“ hořekoval kancléř.

„Za jaký trest? Ten tě teprve čeká, a já už tě z toho nevysekám. Teďka na tebe zase prasklo, že prý jsi zastřelil v oboře 12 jelenů..“

„Jedenáct, jenom,“ opravil prezidenta kancléř.

„To už máš jedno, kolik, ale proč jsi mi to neřekl? Já jsem se teď mohl tvářit, že to bylo na můj příkaz, že mi zvěřinu ke konzumaci doporučili felčaři ve Vojenské, a ty jako kancléř jsi mi osobně zajišťoval surovinu do sondy?!“

„Já, já jsem se bál, že bys mě hnal,“ omlouval se kancléř.

„Copak bych ti utrhl hlavu?

A taky jsem mohl včas vyžehlit ten malér, jak sis půjčil hradní stan, určený pro prezidentské výlety. Vždyť já jsem, ty pit**če, mohl jako dát příkaz, abys stan v přírodě pár týdnů provětral, v rámci běžné údržby! To tě nenapadlo?“

Mynář jen pokrčil rameny, že ne.

„Proč jsi mi neřekl, že jsi načerno erárním náklaďákem vezl k vám do vsi stromky?!

„Erárním? To ne, já ho najal, tedy najal na Kancelář, to je řádně vyúčtované, šéfe, to jsme zaplatili.“

„No, dobře," připustil prezident." tady bych to mohl ještě přikrýt, jako že šlo o hradní charitu, rozvoz stromků na venkov nemajetným, vdovám a sirotkům.“

„To budeš hodný, šéfe,“ děkoval Mynář, a po chviličce žadonil:

„A s těmi jelínky bys něco, přece jenom, udělat nemohl? Jako že jsme je nepotřebovali kvůli masu, ale pro vylepšení designu zámku, že jsme chtěli pověsit na zdi lovecké trofeje.

Já bych nějaké parohy narychlo splašil a pověsil je, aby to vypadalo.“

„To tak, to by nás aktivisti rozcupovali.“

Kancléř sice posmutněl, avšak příští slova prezidenta skýtala naději, že mu snad s jeleny pomůže.

„Víš, co Vráťo?“

„To, to nevím,“ reagoval optimisticky Mynář.

„Ona ta knihovna přece jenom bude líp pasovat, když jí dáš na původní místo.“

S tím zařizováním je hrozná fuška, pomyslel si prezident. Ale pak už budu mít od všeho pokoj.

Ještě, že končím, určitě bych způsobil zemi škodu značného rozsahu, protože okradení důchodců bych zablokoval.
Z toho ať se vylíže Pavel.

„Jo, takhle dobrý, Vráťo. Teď nataháme krámy do sklepa „