Není pravda, že starší generace by nevnímala, anebo snad vědomě přehlížela pozitivní společenský posun v posledních desetiletích, rocích i dnech.

-Řeknu vám, pane docent, že od dob, co jsem chodil do učňáku, se poměry převratně změnily To si musíme, kór my pamětníci, upřímně přiznat!

-A, co jako máte na mysli? Že my důchodci můžeme jezdit v tramvajích úplně zadarmo, a tenkrát to bylo za padesátník?

Anebo, že pokud prezident nebude liknavý a zákon o snížení valorizace podepíše, že nás zachrání od strašlivého zavinění hospodářské škody nedozírného dosahu a před nenávistí potomků, že jsem je zadlužili?

-Měl jsem na mysli vyšší hodnoty než nějakou tisícovku k důchodu navíc.

-A kolik by nám tedy měli přidat? Dva nebo tři tisíce?

-Mínil jsem jiné hodnoty. Svobodu a demokracii. Došlo přece k nevídaným změnám.

-Ano?

-Tak třeba včera na Václaváku. Dovedete si představit, že kdysi by se nespokojení pracující pokusili z Národního muzea strhnout obří fotku Gottwalda?

To já, tedy ne. Tak tuhá to byla doba. Všude vládl strach.

-Třeba pracující byli naopak spokojení. Tedy s tím, že Gottwald natáhl brka, nemyslíte?

-Vy všechno zlehčujete. Chtěl jsem jenom říct, že na rozdíl od těch strašných dob, kdy lidi drželi ústa a krok, se v neděli nespokojení občané odhodlali strhnout z muzea ukrajinskou vlajku.

To já za mlada jsem se bál sundat z prvomájové nástěnky rudou hvězdu - a to byla jenom přišpendlená, a nikde žádné kamery, jako jsou teď všude.

Vidíte, a oni si troufli. Nebáli se! Neříkám, že jednali zrovna správně, ale bylo to jejich naprosto svobodné rozhodnutí.

-Dostali ovšem od poldů na budku, taky svobodně.

-No dobře, ale dovedete si představit, jak by asi dopadli, kdyby se do nich pustil před třiceti lety pohotovostní pluk jako na Národní třídě?

-Asi hůř, ale to se dneska stát nemůže, protože ti kluci z někdejšího pluku jsou dneska vysokými veliteli, a vědí, která bije.

-To to vidíte, jak se poměry mění. A vy jste se tvářil, že snad ne.