„Pane generá.., pardon, pane prezidente, rád by s vámi mluvil ředitel televize,“ sdělovala rozpačitě hlavě státu ředitelka komunikace.

„Zavolá znovu za pět minut, mám ho pak nechat k vám přepojit, nebo ne?“

„No, no jistě, zřejmě to bude něco důležitého. Třeba žádost, abych měl v televizi pravidelné okénko, anebo taky chtějí o mně natočit celovečerní dokument,“ uvažoval prezident nahlas, a po malé pauze řekl, tak ať mu ho „pak dají.“
. . . .

Po zdvořilostních frázích prezident uvítal ředitelovu snahu o kontakt, protože osobně velmi oceňuje nezávislost a objektivitu televize, která se projevila nejenom, a to zdůraznil, nejenom při prezidentské kampani.

„S takovým médiem budu spolupracovat rád, a jsem připraven vycházet vašim požadavkům vstříc.

Tak, co byste chtěli se mnou udělat?“ A hned zažertoval: “Chápu, že do seriálu, třeba Jedenácté nebo bůh ví jaké oddělení, mě asi neobsadíte - a pokud byste nabízeli účast v Star Dance, tak žádný velký tanečník nejsem. Ani vaření v zálibě obzvlášť nemám.

No a Survivor, kde bych se svou zkušenosti s přežitím lecčeho uspět mohl, tu pořádá konkurenční televize.“

Po chvilce ticha ředitel rozpačitě ujistil prezidenta, že o vystupování nejde, že by rád dostal svolení poskytnout do zahraničí záznam z přímého přenosu inaugurace ve Vladislavském sále.

„Jistě, proč by ne. Ostatně, vy jste dělali přenos, ne Prezidentská kancelář, televize má tedy autorská práva, že?“

„To ano,“ přitakal ředitel, „ale inaugurační ceremoniál, řekl bych přímo - scénář a chorografii, i hudební doprovod, ty vymyslel Hrad. A právě o tu ehm, slávu, partnerům jde.

Rádi by většinu prvků z vaší inaugurace aplikovali na jejich podmínky.

Představte si, že se zajímali i o autora hudby, moc se jím líbí „pitná voda,“ ehm, fanfáry z Libuše. Chtěli spojení na autora, aby jim složil něco hodně podobného, a když jsem jim sdělil, že Smetana už nežije, tak byli zklamaní.

Prý tedy použijí Libuši, ale přidají tam ještě bubínky a místo

lesniho rohu Cor 4
trombonu Tbn 3
trubky Tr B 2, Es 2, btr 1, kř 2
a tuby, dají frkačky.

A také vojáky s bojovými prapory, co napochodují do sálu, prý nahradí kmenovými bojovníky s trofejemi.

Tak, co říkáte, pane prezidente, mohu záznam pro studijní účely poskytnout?“

Prezident neváhal: „Kvůli dobrým vztahům, ano. Pokud ovšem nejde o Rusko, Bělorusko nebo Maďarsko.“

„Kdepak,“ dušoval se ředitel.

„Máte mé svolení. A ještě čistě pro zajímavost, o kterou zemi jde?“

„O jistou monarchii. Za měsíc tam mají instalovat nového sultána. Prý je to člověk reforem a převratných změn, a proto hledají inspiraci v demokratické Evropě, jak slavnost připravit nově, opravdu velkolepě. A ta vaše inaugurace je prý dokonalým vzorem.„