Z médií jsem se dozvěděl, že bývalá pražská radní pro informatiku Eva Vorlíčková dostane od státu odškodné. Bude to přes 800 tisíc korun.

Jako náhradu za obhajobu a ušlý zisk kvůli trestnímu stíhání v proslulé kauze Opencard. Vláčena v ní nebyla sama, užili si i tehdejší (a dnešní) primátor Svoboda, a jeho nástupce Hudeček.



Vím, že si teď čtenář zaklepe na čelo, že jsem asi spadl z višně, když se ptám na takový nesmysl, jako je osobní zodpovědnost v této branži.

Ale já se samozřejmě neptám, to byla jen taková fantazijní hříčka.

Lidé, kteří se neprávem ocitli v mlýnici represivních orgánů, nedostávají náhradu škody přece z peněženek pracovníků, kteří jim politování hodné životní komplikace způsobili, ale odškodňuje je STÁT.

A stát jsme MY, jak se k tomu (jinak) hrdě hlásíme. Tak plaťme, milióny sem, milióny tam, vždyť ono se to mezi nás hezky a přijatelně rozloží.

Za posledních pět let jsme podle NKÚ takto odškodnili přes 2O tisíc osob. Dohromady částkou 1, 6 miliardy korun. Což je ovšem pakatel, pokud to rozpočítáme na každého pracujícího občana (přes pět miliónů), včetně těch, kteří „trable" způsobili.

Dělá to kolem tří stovek na jednoho – ovšem za celých dlouhých pět let!
No, nezaplaťme to ve vší svornosti. Vždyť na rok to dělá jen 60 korun, za které pořídíte půl kila paprik.

Stojí to pak vůbec za řeč?