Po prezidentově prohlášení v Rádiu Svobodná Evropa, jež mohly patřičné složky brát i jako pokyn, aby Rusové žijící v Evropské unii byli monitorováni na každém kroku, šéf kontrarozvědky gen. Flanderka sám sebe pochválil za předvídavost.

Prezidentovo přání plní už dávno, a průběžně. Jeho lidé mají v hledáčku jak Rusy, kteří u nás žijí dlouhodobě, tak zejména ty, co sem přilétají „oklikou“, třeba z emirátů přes Mnichov, kdy jim na Ruzyni vstup zamezit nemohou.



„Toho Śalpina, nebo Šaljapina, jak se ten Rusák, ehm, turista jmenuje, jsem měl v merku, tedy monitoroval jsem ho celý víkend,“ hlásil teď Flanderkův agent.

„A to jak přes okenní sklo hotelu „směrákem“ (vysoce citlivý dálkový mikrofon), tak fyzicky, když jsem poslouchal u dveří hotelového pokoje.
A nic, náčelníku. Pořád jenom halekal. Nikdo k němu nepřišel, nikomu nevolal.

Mám ho sledovat dál?

„No samozřejmě,“ přikázal náčelník agentovi.

“Za tím přece něco bude, nespouštět z očí, ptáčka zpěváčka,“ a srdečně se zasmál. Pak se obrátil na dalšího agenta.

„A co ten tvůj Tlusťoch?“

„Myslíte Lva Tolstého? No, taky nic podezřelého. Furt jenom psal.“

„A máš ponětí, co smolí? Musíme se mu nabourat do počítače,“ přikázal šéf.

„Ale to nepůjde. Píše na papír a starým perem s kalamářem. Ovšem podle zdroje, tedy praporčice X, co v hotelu pracuje pod krytím pokojské, je to prý něco o válce a míru.“

„A sakra,“ zbystřil gen. Flanderka pozornost. „To bude určitě nějaký, jak my jim doma říkáme: ´chcimír´.

Řekni prap..tomu zdroji, ať stránky vyfotí, až se Tlus.., ehm ten člověk, bude třeba holit v koupelně.“

„Ale on se neholí, má vousy až po ramena,“ namítal agent.

„Na WC snad chodí. Tak ať fotí v tu dobu.

Až dopíše - doufám, že nepůjde o tlustospis,“ zasmál se nechtěné narážce na autorovo příjmení,“ budeme sledovat, jestli ten spisek neponese do mrtvé schránky, někam pod kámen v parku nebo do kontejneru. Potom si ho podáme.“



Generál se obrátil na dalšího pracovníka kontrašpionáže.

“A co máš ty?“

Třetí kontrarozvědčík pokrčil rameny. „Celkem žádný podezřelý poznatek.

Akorát jsem dostal hlášku od práskače, tedy od recepčního interhotelu, že je tam u nich už déle než týden nějaký Rus, prý úředník z Petrohradu, a veškerou útratu za jídlo a pití si nechá připisovat na hotelový účet, což vypadá, jako by byl snad švorc. Jmenuje se, tady to mám, tak srandovně, Chlestakov.“

„Cože? A netvrdí o sobě, že je revizor?“ ptal se náčelník opatrně.

„Jo, říká se to o něm.“

„A není to zrzek, ehm, nemá ryšavé vlasy?

„Má.“

„Tak toho musíme ihned sebrat. To vůbec není Rus, ale revizor z Inspekce, který kontroluje naši bdělost.

Budeme ovšem dělat, že to o něm nevíme, a přijdeme si pro něj jako pro podezřelého Rusa se zásahovkou. Ať vidí, že se nemazlíme s Putinovými agenty, co se nás snaží zmást vymyšlenými legendami, odkud jsou a čím se živí.

Ať o tom referuje ministrovi. Já se postarán, aby se to doneslo i na Hrad.“

Za takovou bdělost a ostražitost by mě prezident mohl přidat další frčku, takže bych byl generálmajorem Flanderkou, pomyslel si.