Poslancům, jejichž rozhled není široký natolik, že by kdy slyšeli o jistém spisovateli Kafkovi, nebo snad dokonce něco "od něj" četli, se v úterý rozšířil obzor při praktické variaci na jeden z jeho příběhů sehraný T. Okamurou.


Ten podivný intelektuálský Kafka se do povědomí Čechů spíš než literaturou zapsal široce užívaným příměrem pojmenovaným po jeho příjmení: kafkárna.

Čímž označujeme neskutečné věci, které však skutečné jsou. V politice, v hospodářství, všude kolem nás.

Synonymem pro „kafkárnu“ může být: šílenost. To když se třeba donekonečna vyplňují stejná lejstra, nebo se deset let soudíte či čas od času musíte před komisi, jestli vám náhodou pravá noha nedorostla, že by člověku skrouhli invalidní důchod.

Kafkárnou také může být, když se neúspěšná ministryně vyšoupne nahoru do funkce ředitelky Evropy, a protože i tam se osvědčila, uvažuje se, že by se mohla stát „supermaršálkou“ aliančních armád.

Ale vraťme se ke Kafkovi. Je totiž i autorem hodně strašidelné povídky, na níž si už několikrát smlsli režiséři filmových hororů. Ne, v ní se vědec nepromění ve Frankensteina. ani v pana Hyda, ale prostý člověk– v mouchu! Že si Kafka popustil uzdu fantazie až moc? Ale ne.

V úterý se podobný proces transformace jednoho živočišného druhu v jiný udál před očima dvou stovek poslanců ve sněmovně a dalších nepočítaných tisícovek u počítačů v on line či u obrazovek.

A nešlo o proměnu, jako když z velblouda uděláme komára či naopak. Tady se člověk, a ještě k tomu poslanec, tedy tak trochu nadčlověk Okamura, změnil v zuřícího býka.

Stalo se tak poté, když předsedkyně Pekarová zlovolně odmítla žádost – spíše však povel či příkaz – aby nechala sundat vlajku EU, která visí v čele sálu.

V té chvíli totiž před řečniště, kde byl T. Okamura, předstoupily dvě poslankyně s jinou rozvinutou vlajkou unie v ruce, čímž poslance Okamuru vizuálně izolovaly od ostatních v sálu. Vypadalo to, jakoby dvě toreadorky dráždily býka, a to nikoli rudým hadrem, ale prvotřídním modrým plátnem posetým žlutými hvězdami.

Chybělo málo, a býk Tomio by vyrazil.



Ale dopadlo to jako s panem Hydem. Ten se vždy k ránu vracel do podoby dr. Jakylla. Tady se z býka opět stal předseda SPD.

To Řehoř z Proměny, jak se Kafkova „muší povídka“ jmenuje, nakonec jako hmyz, chudák, chcípne.