Zatímco naši odboráři šetří se stávkami jako se šafránem, neboť pracující v Česku jsou prý “nastaveni“ na kulturnější způsoby komunikace s vydřidušskými kapitalisty, jinde ve světě se nekulturně stávkuje.


Nejenom ve Francii, v Itálii ale i v Americe. A nestávkují jen lidé „od ponků“, ale už i dělníci kultury, za něž se hollywoodští scénáristé, a teď už i herci považují.

Je to paradox. U nás se sice vášnivě probírá úsporný balíček, ale s lidmi to „masově“ nehne, ani ne natolik, aby aspoň hlasitě pohrozili, jestliže se jim z vyššího principu kulturnosti do ulic ani na Letnou nechce.

To v Hollywoodu řekli manažérům studií: Už dost!, za takové peníze natáčet nebudou.

Přitom se jedná vesměs o částky, které bychom považovali za balík. Těch pár tisíc, o něž nás balíček ročně připraví, jsou v porovnání s balíky hollywoodských scenáristů a herců směšné.

Víme ovšem, jak před léty u nás dopadla stávka části herců-dabérů. Chtěli víc peněz, a zmírnění šíleného tempa při ozvučování. Někteří, a i ti nejlepší, si pak léta neškrtli, další jen občas jako záskok.

Ale jiná země, jiný mrav. Když už mocné americké odbory, na rozdíl od ne-mocných našich, jednou vyhlásí stávku, tak s prací se sekne za všech okolností. Třeba i v půlce záběru při natáčení, anebo odchodem hvězd z festivalu při prezentaci filmu. A nikdo si netroufne v době stávky ani prstem hnout pro filmové produkce.