V Plzni bylo – nebylo – bude gigafactory?
Mohlo by tomu být už předlouhých 160 let od chvíle, kdy by si mocný muž pozval k audienci starostu města. Nic neobvyklého by to v té době nebylo. “Konzultace“ čas od času probíhaly k obapolné spokojenosti.
„Pane starosto, rozhodl jsem se, že svoji slévárnu a strojní dílnu na kraji města poněkud rozšířím na Valdštejnské strojírny,“ oznámil šlechtic, přičemž odpovědí mu bylo úslužné:
“Jistěže, jak si pan hrabě bude přát. Já samozřejmě váš počin vítám, a rovněž páni konšelé jistě budou rádi, že dojde, vaší zásluhou, k dalšímu povznesení města.“
„To jsem předpokládal, ale jak mne znáte, rád bych věděl, zda stejně jako vy, smýšlejí také i obyvatelé města.“
A tak by, dejme tomu, došlo k jakémusi referendu. Mohl by to být třeba tábor lidu na plzeňském rynku vedle chrámu anebo shromáždění v hospodském sále. Tam by starosta lidem vysvětlil, co rozšíření strojírny bude znamenat. A podle reakcí by usoudil, zda se k hraběcímu záměru staví tak, či onak.
Takový způsob „komunikace“ mezi vrchností a těmi dole byl by nevídaný a velmi osvícený. Pan hrabě Arnošt Valdštejn byl ovšem jako zemský i říšský poslanec zábleskům demokracie přivyklý a monarchie přece nebyla nevolnické Rusko.
„Tak, co? Co lidé?“ ptal by se po čase hrabě starosty, jenž by velmi nerad oznamoval, že nejsou, ehm, rozšíření nakloněni.
„V takovém případě tedy závod zbuduji jinde, třeba v Českých Budějovicích. Tam také potřebují součásti pro pivovar a sedláci zemědělské stroje,“ reagoval by poněkud zaskočeně, ale rozhodně hrabě. Na rozdíl od Mozartova radostného zvolání: „Moji Pražané mi rozumějí“, hrabě si mohl povzdechnout: „Moji Plzeňané mi nerozumějí.“
Kdyby se tohle všechno doopravdy stalo, Valdštejn by svoji dílnu v Plzni nerozšířil a za deset let by ji neprodal inženýru Škodovi, který .. A dál to známe.
Za devadesát let, po trestném rozbombardování fabriky jakožto důležité zbrojovky wehrmachtu, vstane podnik z popele a jsou to Závody V. I. Lenina, a dnes Škoda Transportion.
Hypoteticky by ovšem - po odmítnutí plzeňskými v sedmdesátých letech předminulého století - mohla škodovka úspěšně působit i v Budějovicích. Bylo by to pořád doma. V Čechách, v monarchii.
Když teď Plzeňáci v referendu odmítnou mít na kraji svého takřka lázeňského - nebo ne? - města „autobaterkárnu“, postaví ji koncern jinde. U nás doma už to ale nebude. Ačkoli, není snad celá EU našim domovem? Tak co.
HRABĚ ARNOŠT VALDŠTEJN, MAJITEL STROJÍRNY JAKO DŮSTOJNÍK - wikimedia.com
“Jistěže, jak si pan hrabě bude přát. Já samozřejmě váš počin vítám, a rovněž páni konšelé jistě budou rádi, že dojde, vaší zásluhou, k dalšímu povznesení města.“
„To jsem předpokládal, ale jak mne znáte, rád bych věděl, zda stejně jako vy, smýšlejí také i obyvatelé města.“
A tak by, dejme tomu, došlo k jakémusi referendu. Mohl by to být třeba tábor lidu na plzeňském rynku vedle chrámu anebo shromáždění v hospodském sále. Tam by starosta lidem vysvětlil, co rozšíření strojírny bude znamenat. A podle reakcí by usoudil, zda se k hraběcímu záměru staví tak, či onak.
Takový způsob „komunikace“ mezi vrchností a těmi dole byl by nevídaný a velmi osvícený. Pan hrabě Arnošt Valdštejn byl ovšem jako zemský i říšský poslanec zábleskům demokracie přivyklý a monarchie přece nebyla nevolnické Rusko.
„Tak, co? Co lidé?“ ptal by se po čase hrabě starosty, jenž by velmi nerad oznamoval, že nejsou, ehm, rozšíření nakloněni.
„V takovém případě tedy závod zbuduji jinde, třeba v Českých Budějovicích. Tam také potřebují součásti pro pivovar a sedláci zemědělské stroje,“ reagoval by poněkud zaskočeně, ale rozhodně hrabě. Na rozdíl od Mozartova radostného zvolání: „Moji Pražané mi rozumějí“, hrabě si mohl povzdechnout: „Moji Plzeňané mi nerozumějí.“
Kdyby se tohle všechno doopravdy stalo, Valdštejn by svoji dílnu v Plzni nerozšířil a za deset let by ji neprodal inženýru Škodovi, který .. A dál to známe.
ŠKODOVY ZÁVODY Z PŘELOMU 19. A 20. STOLETÍ
Za devadesát let, po trestném rozbombardování fabriky jakožto důležité zbrojovky wehrmachtu, vstane podnik z popele a jsou to Závody V. I. Lenina, a dnes Škoda Transportion.
Hypoteticky by ovšem - po odmítnutí plzeňskými v sedmdesátých letech předminulého století - mohla škodovka úspěšně působit i v Budějovicích. Bylo by to pořád doma. V Čechách, v monarchii.
Když teď Plzeňáci v referendu odmítnou mít na kraji svého takřka lázeňského - nebo ne? - města „autobaterkárnu“, postaví ji koncern jinde. U nás doma už to ale nebude. Ačkoli, není snad celá EU našim domovem? Tak co.
TAKHLE BY MĚL BÝT UMÍSTĚN PRO MNOHÉ KONTROVERZNÍ PODNIK PRODUKUJÍCÍ BATERIE PRO ELEKTROVOZY zdroj: MPO