Nepochopitelně negativní ohlas přichází na informaci, že nové stavební předpisy nenařizují oplocení mateřských školek, jak tomu bylo odjakživa.

Pedagogicky nevzdělaní rodiče totiž nejsou s to pochopit, jak plot dětskou duši bolestně zraňuje. A jako by dětem – obrazně řečeno – bránil v rozletu a poznávání okolí.

Přitom právě za plotem je ta skutečná realita, s níž budou zanedlouho děti konfrontovány.

Ploty – ač stojí kdekoli - pryč! Právě to by naopak mělo zaznít veřejností unisono.

Stejně tak je správné, a proto hodné hlasité veřejné podpory, ve školních třídách zlikvidovat umyvadla – vždyť děti tolik nacákají.

A jedničku by mělo dostat prosazení celoevropského zrušení segregujících chlapeckých a dívčích záchodků na všech stupních vzdělávání a zavedení moderního jednotného WC bez potupných rozřaďujícícch ikonek, ať se jedná o žáka či žákyni, studenta či studentku, rektora či rektorku.

Ostatně progresivistický nápad s volně přístupnou školkou komukoli, zejména ze Sdružení rodičů a přátel školky“, je pravděpodobně „opsaný“ ze vzorového projektu Vězeňské služby.

Ta na obdobném principu otevřenosti tak naplňuje, prozatím jen v neplošné zkušební verzi, kapitolu programového prohlášení Fialovy vlády o humanizaci výkonu trestu.