Olšanské hřbitovy jako v horroru „zlomily vaz“ věhlasnému právníkovi, jenž před rokem 89 uplatňoval tehdejší režimní právo stejně kvalitně a nezávisle, jako dalších třicet let zákony nové.

Nadějný výstup na Justiční Olymp pod Špilasem nemohl dokončit.

Navenek „dobrovolně“, ve skutečnosti však uštván krvežíznivým mediálním psem baskervillským, velkorysé nabídky z vysokých míst být božským sudím, se vzdal.

Hrdě odmítl, přičemž nezahořkl. „Nepraštil“ se soudcováním, nezažádal o penzi a o příspěvek na bydlení a pokorně se vrátil zpět k rozdělané práci na skromném postu.

Nikoli u soudu ústavního, ba ani nejvyššího, ale pouze u stolice vrchní.

Z materiálního, nepodstatného hlediska, jen pro představu, to znamená,
že rozprávkový plat – přes dvě stě tisíc - bude moct brát toliko pouhých pět let,do sedmdesátky,pak musí do důchodu.

Kdežto jako ústavní soudce by mohl sloužit nikoli pět, ale deset let, s příjmem vskutku pohádkovým, kolem čtvrt miliónu.

Zatracení emigranti!
Kdyby „nebrali dráhu“, soudce by je odsuzovat dálkově nemusel!

Zatracené Olšanské hřbitovy s pomalovanými pomníčky!

To si ti záškodníci nemohli vybrat třeba cesty někde v parku, a tam křídou malovat politicky nevinné trasy pro skákání panáka?

O PŮLNOCI NA OLŠANECH