Ruská federace upřímně chtěla prolomit tvrzení, že když je válka či speciální operace, tak múzy - i ty vědecké - mlčí, a vyslala nahoru k Měsíci sondu.


Luna 25 měla uspíšit okamžik, aby po padesátileté pauze od doby, kdy povrchu Měsíce se dotkla noha posledního amerického astronauta (12 celkem), stanul tam i kosmonaut ruský, když už to nestihl ten sovětský a nedohnal Američany, ačkoli Lajka kdysi vytřela oči Bílému domu i Pentagonu natolik, že už ani slzet nemohl.



Případné vtipy odvozené od přísloví, že kam bota ruského vojáka vstoupí, tam sedm (až sto) let tráva nesroste, by byly trapné. Vojenská bota by to rozhodně nebyla, a tráva na Měsíci přece stejně neroste.

Jenomže Luna ztroskotala. Jako Titanic narazil na Ledovec, tak sonda na nějaký měsíční kráter.

Navigační chybička? Nikoli, bylo to pekelné dílo.



A je dobré skončit, teď hned. Než někoho napadne, že pekelně nebeský výjev má snad protiukrajinský osten.