Skvělá detektivka s Rudolfem Hrušínským Vrah skrývá tvář začíná tak, že jako mjr. Kalaš přijíždí s kolegou npor. Vargou vyšetřovat vraždu mladé ženy, nalezené poblíž chatové oblasti.

Co kdyby skutečným začátkem filmu byla jiná situace, která by vyšetřování vraždy předcházela. Mohla by vypadat třeba takhle..

Vložená scéna:
Sledujeme zezadu muže v baloňáku, který energicky, podkreslený dramatickým hudebním motivem, kráčí ulici. Zamíří do dvora.

Rozevřou se dveře dílny a v nich major Kalaš suše oznámí přítomnému řemeslníkovi, aby šel s ním!

"Ale já nic neudělal, pane major, tentokrát opravdu, dyť jsem v podmínce,“ brání se muž, ale major je nekompromisní.

„A kabelu s nářadím, tu si vezměte taky,“ přikazuje Kalaš a muže vyvádí ven.

“Kam to deme, pane major,“ ptá se bojácně muž

“Uvidíte.“ STŘIH.

Teprve pak se šestsetrojka sune cestou k místu činu.

Zavražděná Marcela Brychová byla sestrou na středisku. Podle kriminalistů je podezřelým manžel oběti, toho času na vojně. Podezřelým je i místní cvok Michal. A také lékař doktor Wintr.

Vložená scéna:
Byt. Unavený major se vrací, a doma není nikdo. Manželka je ještě na schůzi, dospívající dcera kdovíkde.

„Byly jsme s holkami v kině,“ říká Jitka, když po osmé přichází domů.

Až se major dozví, na čem to byla, pokárá ji.

„Ten film byl mládeži do sedmnácti let nepřístupný. Tohle mi laskavě nedělej.“

„Tak kup televizi, skoro všichni ve třídě ji mají, jenom my ne,“ odsekne dcera. STŘIH.

Z pitevního nálezu vyplyne, že Marcela byla těhotná. Kriminalisté vyslechnou manžela zavražděné, ten přiznává přítomnost poblíž místa činu v době vraždy.

Hajný tvrdí, že také spatřil chlápka, se kterým tady Marcelu vídával a který sbíral samorosty.

Vložená scéna:
Kalaš dlouze stoupá po schodišti a pak ve vnitřním monologu řekne:

“Sakra, neobjednal jsem v cestovce ten zájezd, to to zase odskáču.“ A s obavou odemyká byt.

„Promiň, Pavlo, tu cestovku jsem při fofru, který máme, nestačil zavolat, snad zítra“, omlouvá se už v předsíni.

„To nevadí, hlavně, že jsi zařídil, aby sem někdo konečně přišel. Nestačila jsem ti za to ani poděkovat. To víš, učím se protipožární předpisy.“

„Ale to byla pro mě maličkost. Tak co jsi připravila?“ STŘIH

Mizí i kolegyně zavražděné, Kramářová. Měla jet na dovolenou, ale na místo nedorazila. Je nalezena její kabelka a později i ona sama. Byla zavražděna.

Podezřelým je Michal. Ale i jeho najdou zavražděného. U žebříku.

Vložená scéna:
„To jsem rád, že jste k nám zase přijeli,“ říká Kalašův kolega Varga, když si u chaty s majorem a jeho rodinou opékají buřty.

„Pojď, necháme holky samy pro sebe, dlouho se neviděly, mně ti furt v nedá spát ten správce.“

„Správce? Mně se spíš nezdá jeho dcera, ta Radka. Mimochodem, co Jitka? Nebude už maturovat?“ STŘIH

Vyjde najevo, že i Radku napadl neznámý muž a uhodil ji kamenem do hlavy. Kalaš se rozhoduje pro rekonstrukci případu, protože tuší, že zde je klíč.

Ukázalo se, že Radka byla bez viny, několikanásobný vrah byl přitom odhalen.

Vložená scéna:

Major Kalaš přichází k nadřízenému.

„Mám dvě záležitosti. Zaprvé ti chci poděkovat za skvělé vyřešení těch mordů. A zadruhé ti sdělit, že je na tebe stížnost.“

„Kdo, kdo ji podal?“ opatrně se ptá major.

„Písemně nedorazilo nic. Ale pamatuješ na toho instalatéra, kterého jsi před léty vyšetřoval?“

„Jistě, pamatuju.“

„Tak ten teď v hospodě vykládá, že jsi ho sebral znova, ale místo řádného výslechu jsi ho donutil, aby u vás v bytě vyměnil prasklou trubku. Tak, co tomu říkáš?“

„No donutil, spíš přesvědčil, ale bylo to bez hmatů a chvatů.

Vždyť ta voda tekla už týden, a za tu dobu nám z byťáku žádného instalatéra neposlali, takže jsem ze zoufalství vyhledal, ehm, známého sám. Vím, že se to nemá..“

A ještě úplně závěrečná scéna, která ve filmu nebyla rovněž.

Před obchodním domem stojí manželka s dcerou. Čekají, čas běží.

„Nepůjdeme sami, tedy aspoň napřed?“ říká žena, přičemž dcera radostně zvolá: “Táta už jde!“

Spíš běží, dívá se na hodinky, omluvně krčí rameny.

Film pak končí dlouhým záběrem, jak si rodina v oddělení elektro nechá předvádět televizor. Kamera se vzdaluje a ve zvuku slyšíme z telefonu „..sežeňte Kalaše, vražda v knihovně.“

Jak vám ty vložené scény do staré klasiky připadají? Jako nemístné zdržování příběhu? Mně taky.

Právě proto mám rád staré přímočaré detektivky bez rádoby zlidšťujících motivů ze zázemí policistů.

V tom bude možná tajemství všeobecné obliby mnohokrát reprízovaných kriminálek, ačkoli od jejich natočení uběhlo už téměř šedesát letech .