Laická i odborná veřejnost se vzácně shodly, že ČNLD vykročilo do podzimní sezóny důstojně. Premiérový kousek byl zcela v souladu se „sloganem“, umístěným nad oponou LOUTKY SOBĚ.

Hříčka nazvaná PODPIS vnesla do tohoto divadelního žánru prvek napětí, avšak zcela jiný, než když se obáváme o osud princezny, kterou chce sežrat tříhlavá saň, anebo když se prolhaný velkostatkář viditelně propadne v doprovodu hřmění a červeného blikání do Pekla, nebo také, když se perníková bába snaží neekologicky zatopit fosilní dvojicí Mařenky a Jeníčka.

V takových momentech publikum až křičí hrůzou a dokonce i vzlyká.

Na podobné emoce jsme si při Podpisu sice nepřišli, zato jsme do poslední chvíle, než opona spadla, mohli uzavírat sázky, jak se dřevěný protagonista zachová, jak se rozhodne.

Jestli jako hradní pán, na trůn však dosazený a trpěný mocným Panským spolkem, se teď jejich vůli vzepře a vnucený dekret o snížení dávek obecní kaše zdarma pro nebohé stařenky a stařečky, jako lidumil, nepodepíše.

Anebo, zda aspoň pár dní, aby poddaní seznali, jak moc se trápil, bude před Spolkem dělat drahoty. Ovšem při vědomí, že patřičně motivovaný drak může schlamstnout i nepoddajného krále.

Nakonec přece jenom podepsal, což by nikdo neměl nemístně srovnávat se skutečně dějinnými událostmi, jejichž aktéry byli živí lidé, a ne dřevění panáčci, jako například u podpisů moskevského protokolu, odstoupení Sudet Hitlerovi, znárodnění, podepsání různé agenturní spolupráce a podobně.


V ZÁKULISÍ ĆESKÉHO NÁRODNÍHO LOUTKOVÉHO DIVADLA

- dv

V KULISÁCH