Šmardou po více než sto padesáti letech zkrácená Česká strana sociálně demokratická na přitažlivěji nazvanou SOCDEM, což zní stejně libozvučně jako třeba KOUMOUŠI či ANOISTÉ, vystrkuje partajní růžky.

Preference jí pozvolna stoupají a proto není vyloučeno, že za dva roky by se mohla dobelhat do Sněmovny.

Výsledkem jistě ne příliš přesahujícím pět procent by se zařadila k malým, dnes vládním starostům, topce a lidovcům. Tedy po bok k nim, co do počtu, do koalice zřejmě ne.

Možná, že předseda Šmarda překlene nepřekonatelný odpor k ANO, jehož šéf při společném koaličním vládnutí odstavil ministry původem z Lidového domu na slepou kolej, a přidá se k předpokládanému vítězi. Vždyť premiérem Babiš ani být nemusí.

Zato v případě, že inflace bude dvě procenta, ceny potravin a energii znatelně klesnou, platy se zvednou, daně sniží a zavládne mír, byť nesvětový, ale jen za humny, byl by předsedou vlády opět Fiala, strůjce takového zázraku.

A protože pro sociální demokraty je vyhlídka Fialova opětovného vítězství nepředstavitelná – přesněji představitelná je, a funguje jako denní i noční můra, je zapotřebí nasadit Fialovi patřičnou hlavu.

Při poradě o vizualizaci psí hlava neprošla. Pes je přece nejlepší přítel, atd. Prošel však Ďábel, respektive mírnější sorta - čert. Tedy čertík.

A tak se zrodily plakáty i billboard.



Ale co čert nechtěl, ehm, čert ani ne, ale firma, která vyvěšuje obří plakáty, odmítla premiéra – čerta pověsit. A zdůvodnila to patřičnými právními a etickými předpisy.

SOCDEM by ale nemusela rovnou kapitulovat. Stačilo by upravit plakát do vyváženější podoby, třeba tak, aby každý z lídrů měl rohy, a rovněž ocas. Jeden by ječel. Druhý bučel – měl by ovšem o jeden pár nohou víc, shodně však „okopytěných“ jako protějšek.