Sněmovní schůze byla svým způsobem velkou přehlídkou úspěchů dvouletého působení vlády, tedy pravým opakem toho, čím schůze podle opozice měla být – obžalobou neschopnosti Fialova kabinetu. To se nestalo ani náhodou.

Všichni ministři se střídali jako na orloji apoštolové – vlastně ne, apoštolů bylo jen dvanáct, ministrů je o šest víc – a z řečniště podávali pečlivý výčet vynikajících úspěchů svých rezortů.

Nebylo podstatné, že sál byl při projevech hodně vyprázdněný a že by proto mluvili vlastně jen „do zdi.“ To rozhodně ne.

Mluvili do kamer a v živém přenosu je mohl vidět každý, kdo chtěl a měl tu možnost.

Ano, i tací se našli, co zůstali u přijímačů přikovaní – ať to byli důchodci nebo političtí fandové, kteří si vzali dovolenou nebo nenápadně v zaměstnání sledovali přenos na internetu.

Nejvíce zaujal hodinový premiér. Po pětačtyřiceti minutách dospěl k marketingovému vrcholu svého vystoupení, když sdělil, že úspěchy vlády lze stručně shrnout do sedmdesáti bodů. A poté, položku po položce, heslovitě provedl výčet.

Od převzetí země v zuboženém stavu po trestně stíhaném předchůdci, přes triumfální Válkovo dovršení vítězství nad covidem, až pouze k neparňoučkému navýšení hladiny daní, a to kvůli Putinovi.

Jen ten největší zaslepenec či záludný dezinformátor by fakta mohl popřít, jsou pravdivá.

Stálo by za seriózní úvahu, zda právě onen výčet by neměl být směrnicí pro ředitele nesoukromého kanálu, aby televize neprodleně začala pracovat na mnohadílném polodokumentárním-polo hraném seriálu. Prozatím s pracovním názvem 140 úspěchů profesora F. Poslední díl by mohl být vysílán v září 2025. (Číslo 140 je velmi reálným (možná až opatrnickým) odhadem úspěchů za celé funkční období – dvojnásobek sedmdesáti za dva další roky.

Pak by mohlo být na dobré cestě navýšení koncesionářských poplatků, neboť šéfové poslaneckých klubů by zajisté takový počin přijali velmi kladně.