Kvapem se blíží státní svátek, jenž by byl dnem obzvlášť vychutnaného pracovního klidu, kdyby vyšel na pátek, anebo na pondělí, a ne na sobotu, kdy normální lidé stejně nedělají.

Tak aspoň vyvěsit podél oken praporky a na skla nevylepit nic, protože plakátky s nápisem 28.10 se už netisknou, jako blahé paměti ještě před 40 lety.

Tehdy ono datum bylo spojováno se znárodněním. K němu, jako z udělání, došlo ve výroční den vzniku Masarykovy ČSR. Připomínku na ni - státní svátek - proto v kalendářích "přemázli" a nahradili obyčejným pracovním Dnem znárodnění.

Ale večer přijdeme o pravidelné sobotní tanečky v Star Dance přesunuté na neděli, kdy se však normálně vysílají Zločiny VP, protože kanál si jako každoročně na Státní svátek zamluvil Hrad, aby se mohla živě přenášet „metálizace“ těch nejzasloužilejších z nás. Tedy nejen zasloužilých umělců, ale i zasloužilých politiků, lékařů, vojáků..

Kdo by u toho nechtěl být a na vlastní uši a oči nevychutnat slavnostní atmosféru a následné na vlastní ústa i vybrané lahůdky na recepci? Jen někteří však mají z pekla štěstí, že se jim to podaří, protože za rok už může být balíčkové utrum.



-Bédo, abych nezapomněla, byla tady pošťačka.

-Co přinesla?

-Doporučený dopis, pro tebe-

-A vzalas ho?

-Nechtěla mi ho dát, prý jen do vlastních rukou – a přitom ten tvůj podpis, co vypadá pokaždé jinak, bych taky zvládla. Musíš jít na poštu.

-Hernajs. A nevíš, kdo mi píše? Není to proboha berňák s dopočítáním daní?

-To asi ne, mumlala něco, že je to z hradu, tebo tak.

-Cože? Z Hradu, Liduš? Jestli to není, jestli to není..taky myslíš?

-Jo, taky. Bude to z Hradčan.

Ježíš, marjá! Dyť já nemám co na sebe do Vladislaváku mezi ty nóbl lidi!

-Že by mě chtěli vyznamenat? To se mi nezdá. Za bojovou činnost by to být nemohlo, měl jsem modrou knížku, ovšem v milicích jsem dělal politruka. Ale milice se přece nepočítají.

-Třeba teď už ano, možná, že generál má pro ně slabost. Aebo tě chce ocenit za to, jak jsi byl nekompromisní v občanském fóru.

-To už je přece dávno. Spíš bych mohl dostat metál za průkopnictví v podnikatelské činnosti.

-Blázníš? Vždyť sis půjčil na rozjezd deset miliónů, a firma krachla! Ještě, že ti kamarád v bance dluh odmázl jakoby kvůli špatnému podnikatelskému záměru.

To jsi mě ale tenkrát pěkně naštval, že jsi nebyl schopný, jako jiní, dva tři melouny si převést na osobní konto. Mohli jsme být ve vatě.

-No dobře, tak za průkopnictví v podnikání to asi nebude, ale možná si všimli, jak brilantně dělám bezpečnostního manažera v řetězci, že na tu pozici jsem vyhrál výběrové řízení, a to byl ještě jeden uchazeč, a dokonce bývalý policista!

-Nechlub se, flek ti zařídil bezpečnostní ředitel řetězce, sám jsi říkal, že před listopadem u vás v pézetce jako absolvent zahraniční speciální fakulty dělal zástupce vedoucího oddělení zvláštních úkolů, a měl šéfa jako čerstvá krev nahradit, nebýt ten listopad.

Já si spíš myslím, že nás pozvali jenom jako diváky. Třeba to teď paní kancléřka dělá losem, náhodně. Nechá si z domovních zvonků vypsat třeba sto jmen, deset vylosuje a těm pošle pozvánku jako zástupcům občanské téhle, společnosti.

-To by byl ovšem malér! To by taky za jednu pozvánku mohla chtít od sedmnácti tisíc až do dvou set, jako nedávno, když do Španěláku pozvala vyjednávače.

Víš co, skočím na poštu, a uvidíme. Jestli mi chtějí dát metál, tak to bychom šli, protože vstupenka by jistě byla zadara, ačkoli, kdo ví, Liduš, při hradní podnikavosti.

Za 50 minut:

-Tak co, Bédo? Je to z Hradu?

-Není. Z Rajhradu, od sestřenice Kostelničky. Vdává konečně svoji Maryšu.

-Bere si toho, jak on se, Francka?

-Kdepak, nějakého Vávru, dělá do mouky. Ale bude to už dědek, jak píše, je prý o třináct let starší než Maryška..

-Dědek? No jako ty. Tobě je taky víc, než mě.

-Já, a dědek? Já, který si zasloužím medaili za, za, za přežití?

- No co, jednu medaili už přece máš, "vyznamenání za vynikající práci".

-Tiše, Liduš. To je minulost, a s ní jsem se už dávno vyrovnal.

-Ale stejně, co si vezmu na sebe, abych na té veselce vypadala?