Ředitel rozvědky (šéf českých špionů vysílaných do zahraničí) v devátém podpodlaží budovy vystoupil z výtahu přímo do hovorny, která připomínala výslechovou místnost.

V ní už ho čekal kolega z druhé tajné služby, z kontrarozvědky (ta honí zahraniční špiony)a měl zlostný výraz ve tváři.

Co si řekli, se doslova neví, protože místnost by měla být absolutně zvukotěsná a bez možnosti odposlechu. Jisté monitorovací kanály - v zájmu státní bezpečnosti – přesto existují.

Došlo k hádce, kdy ředitel kontrarozvědky měl dokonce zvýšeným hlasem křičet: „To snad není pravda! Tak já se tady honím za špionama, a když je dopadnu, tak ty mi je vezmeš a vrátíš, odkud sem přitáhli?“

„Ale pochop, že za ně zase mně vrátí jedno naše vyslané eso. Je to normální obchod.“

Přibližně v té době o tomto „obchodu“ informoval premiéra jeho bezpečnostní poradce, který se vrátil z jednání z Číny, kam vzal s sebou právě i ředitele rozvědky.

„Byl tam se mnou kvůli delikátní záležitosti. Totiž náš člověk, Čech s čínskými kořeny, to aby vizáží zapadal, u nich na velitelství námořnictva kopíroval plány nové letadlové lodi. Samozřejmě ne pro nás, my loďstvo nemáme, ale po naší dohodě s CIA, pro amíky.

Jenomže místní ho odhalili u kopírky a hrozil mu provaz. Tak jsme jim nabídli, že když nám ho vrátí, pošleme jim za to tři jejich špiony, které jsme chytili. Číňany s českými kořeny, co u nás vyzvídali.

Jeden se nechal zaměstnat jako číšník v poslanecké jídelně, druhého přijali jako ajťáka do Černína k Lipovskému, a třetí, taky Číňanka s českými kořeny, uklízela na Hradě.

A klaplo nám to! Našeho člověka jsme si dokonce odvezli s sebou. Teď ho nechají chvilku spát, a pak pošlou do Ruska. Prý je to machr i na focení, jako třeba nádraží, elektráren a vůbec.

A také máme vyřídit sdečné pozdravy premiérovi a prezidentovi…“

„Cože, ony se snad ledy hnuly až tak? “ vyhrkl překvapený premiér.

„Ale ne, tebe pozdravovat nemáme, ale jmenovitě Babiše a Zemana, nevědí, že u nás už došlo ke změně.“

„Tak proto, taková vstřícnost! No, hlavně, že dobrá věc se podařila.“

„Nechci se moc vytahovat, ale byl to od nás parádní kousek. No řekni, Petře, komu se podaří dostat dokonce ředitele špiónů na metr od nepřítele? Tedy, vlastně, teď už nepřítele až zas tolik ne…

Po chvíli, už v pracovně, pana poradce vyrušil telefon. „Máte před Strakovkou nové auto. Přivezl ho nějaký Číňan a nechal pro vás na vrátnici klíčky..“
Byl to krásný elektromobil.

To by se v něm jelo, pomyslel si obdarovaný - ale vzít si ho, bylo vyloučené. Premiér by jej mohl považovat za úplatek a domnívat se, že jsme jim naslibovali kdo ví, co všechno, a spekulovat, jestli jsme nepodepsali nějakou tajnou spolupráci..Proboha.

„Vyloučeno, znáte mě, já si odřeknu i rizoto, nebo ptáčka s rýží, když pochází od nich. Musí být z Indie nebo z Vietnamu. Když ne, raději si dám knedlíky z ukrajinské mouky. A auto? Nikdy!“

Takhle jednoznačně odbyla poradce šéfka sněmovny, když jí auto zcela bezplatně nabízel.

Předseda Senátu si elektromobil prohlížel se zájmem. Bylo vidět, že nabídku by rád přijal. Nakonec ovšem poradci s neskrývaným zklamáním řekl: „Já bych ho bral, ale copak můžu, když každý o mě ví, že jsem tchajwanec? Dyť by se mi smáli.“

„Ale vůbec ne, pane předsedo“, uklidňoval poradce,“ Tchaj-wan přece Čína považuje za své území, a my princip jedné Číny oficiálně akceptujeme, že ano?“

„To, to jo. Já taky.“

„Proto si čínský vůz můžete vzít bez obav. Tady máte klíčky. Vždyť vy jste vlastně Číňan, jestliže jste Tchajwanec s kořeny z Jižních Čech.“