Do zahájení stávky už zbývají pouhé dva dny. Masový protest by měl otřást sebevědomím vlády. Ta se domnívá, že karikaturou svého programového prohlášení si může dovolit opravdu všechno.

Kabinet od první chvíle svého působení arogantně odmítá konstruktivní dialog s kýmkoli, kdo vznáší vůči ní, vůči jejímu rozkladnému působení na ekonomiku a snižování životní úrovně kritické připomínky.

Stávka se uskuteční na den přesně, kdy se konala stávka generální v roce 1989.

Tehdy to byl jasný – politologicky řečeno – signál, že čas změny nastal a je neodvratný. Jak tomu bude teď?

Vláda sází na to, že změna je odvratná a vyloučená. Chce za každou cenu snižovat deficit veřejných financí. Jako by nestačilo, že už jsme jen o dvě desetinky procenta hůř než je unijní průměr.

Stojí nám za tu bídu s nouzí každá taková krvavá desetina?

Od pátku po celý víkend to v centrálách odborových svazů, a samozřejmě, že i v centrále ústřední, bude hučet jako v úle.

Organizátoři dolaďují poslední detaily. Malují textové plakáty i karikatury politiků; žižkovské ženy vyrobily „gumáky“ – naddimenzované a směšně pojaté hlavy premiéra a ministrů Síkely, Jurečky a Stanjury – největších nepřátel pracujících.

Předák Středula si právě zkouší svátkový, pardon, to byl překlep – tedy stávkový outfit, po našem obyčejném odborářském chlapů z fabriky: oblečení.

Ačkoli ten překlep vlastně až tak marný nebyl. Stávka totiž svátek je. Bohužel však neplacený. Opak se ještě vystávkovat nepodařilo.



TAK CO, NEVYPADÁM JAKO BYCH TOMU DĚLNÍKOVI Z VÍTĚZNÉHO ÚNORA Z OKA VYPADL?

TEDY AŽ NA TU PUŠKU, A PROČ TAKY?

MY FABRIKANTŮM FIRMY BRÁT NECHCEME. MY ZASTÁVÁME SOCIÁLNÍ DIALOG, PŘECE.

KDO BY TAKY STÁL O TO, PLATIT DRAHOU ELEKTŘINU, O REMCAJÍCÍ ZAMĚST.., EHM. PROSTĚ JE TO NA NICH, NA KAPITALISTECH.

A TAKY MÁM NAVÍC RUKASAK. TO PROTO, ABYCH VYUŽIL FRIDAY, I KDYŽ BUDE ZROVNA PONDĚLÍ. ANEBO NAKOUPIL NĚCO K SNĚDKU V OBCHOĎÁKU, MOŽNÁ UŽ ZA FÉROVÉ CENY, JAK NA NĚ JAKO NA ZÁZRAK VĚŘÍ MINISTR VÝBORNÝ.